Masopustní hodování: Tlačenku, ovar, koblihy ani bůček si teď neodpírejte! Víte, proč?

Než dáte vale masu

Masopust si většinou spojujeme s masopustními akcemi, na které se jezdí do skanzenů nebo se konají někde na venkově. Jejich hlavní součástí jsou reje pestrobarevných masek, podobné jako na karnevalech v Riu de Janeiru, v Benátkách nebo na Tenerife. Jen naše masopustní maškary jsou trochu jiné než na těchto světoznámých karnevalech. Ovšem slovo karneval je podle Stručného etymologického slovníku jazyka českého odvozeno od italského spojení carnem levare, jež znamená „maso pryč“. A stejně tak se během masopustu „upouští od masa“. Termínem masopust se označuje poměrně dlouhé období, které začíná na Tři krále, tedy 6. ledna a končí Popeleční středou. V současnosti masopustní průvody probíhají na mnoha místech po celou tuto dobu, v dobách dávno minulých oslavy masopustu vrcholily poslední tři dny, kdy chodily maškary po vsi, konala se různá divadelní vystoupení a probíhaly taneční zábavy. Hned po Popeleční středě veškerý ruch utichl a nastalo tiché období půstu věnované rozjímání a přípravám na Velikonoce. Během něj se nesměly konat žádné bujaré oslavy a samozřejmě se nesmělo jíst maso. Podle knihy V babiččině kuchyni od Tří králů do Vánoc prý kořeny masopustních zvyků a obchůzek maškar sahají až do předkřesťanských dob a k oslavám zimního slunovratu a také ke starověkým oslavám boha vína Dionýsa. Tradice masopustních akcí vznikla zřejmě v Německu někdy ve 12. století, první doložená masopustní oslava u nás se konala již ve 13. století. Tento zvyk se pak rozšířil hlavně v 19. století na českém venkově.

Nacpěte se na Tučný čtvrtek

Konec masopustního období není přesně daný, odvíjí se od data Velikonoc, které je pohyblivé. Před Velikonocemi bylo třeba držet přísný půst, masopustní období tak bylo dobou mezi dvěma půsty, kterou bylo třeba využít k veselení se a oslavám. Bylo to období zábav a svateb. Věřilo se totiž, že manželství uzavřené v tuto dobu bude šťastné a láska vytrvá. Zimní období bylo ideální i k tomu uspořádat zabijačku, neboť se maso nekazilo a nějakou dobu vydrželo. Zabijačky vrcholily hlavně na Tučný čtvrtek, který se slavil v týdnu před Popeleční středou. Říkalo se, že v tento den má sníst člověk co nejvíc masa a vůbec tučného jídla, aby byl během roku při síle. V tento den si každý mohl bez výčitek dopřát vše, na co měl chuť. Vše se samozřejmě vydatně zapíjelo pivem. Nejdůležitější ovšem byly poslední tři dny před Popeleční středou – masopustní neděle, pondělí a úterý. Právě tehdy probíhal ten opravdový masopust nebo také fašank (jak se říká na Moravě), ostatky či končiny s tou hlavní zábavou. Podle stránek Chotys.cz byla masopustní neděle taneční, kdy se chodilo k muzice. V tanci se pokračovalo i během masopustního pondělí a na masopustní úterý se slavilo až do půlnoci. Tento den byl spojený s průvody masek, spoustou taškařic a dalších tradic. Vše končilo „pochováváním basy“, které symbolizuje konec veselí na nejbližších 40 dnů. Poslední vzpruhou tak byl ještě Pytlový čtvrtek po Popeleční středě, kdy se všichni sešli v hospodě, aby dojedli zbytky. Zpívat, hrát a tančit se už ale nesmělo.

Od prasátka ke koblížkům

Masopust byl tradičně spojen se zabijačkami a vepřovými hody. Taková zabijačka byla vždy událostí pro celou vesnici, zvali se na ní sousedé, jitrničky se pak hostům dávaly jako výslužka a byla to oslava hojnosti, při níž se vždy zpívalo, tančilo a veselilo. Není divu, že zabijačkové speciality byly zcela logicky i součástí masopustních zábav. Zabijačku si nejčastěji spojujeme s jitrničkami a jelítky, připravovalo se ale mnoho dalších dobrot. Na oběd se při zabijačce obvykle podávala ovarová polévka s kroupami, občas i zabijačkový guláš či ovar s křenem. Na večeři se konečně dostala na stůl tmavá zabijačková polévka, kterou většinou lid znají pod názvem prdelačka. K dalším specialitám patří tlačenka, vepřové koleno a jitrnicový či jelitový prejt. Z vepřových škvarků se dělaly škvarkové placičky. A protože slaná jídla bylo třeba vyvážit něčím sladkým, smažily se koblihy. Ty jsou považovány za jedno z nejklasičtějších masopustních jídel. Za starých časů bylo v zimním období smažené pečivo vůbec hodně v oblibě. Dělalo se nejen z kynutého těsta jako koblížky, ale třeba i z bramborového. Nic tak dobře totiž nezahřálo zmrzlé ruce jako horký koblížek. Kromě klasických kulatých koblihů se dělaly ještě šišky – pletence z koblihového těsta, které se pak ještě obalovaly ve skořicovém cukru. Podobně oblíbené bylo i křehké cukroví boží milosti. Jejich výhodou bylo, že se aspoň nemusely nechávat kynout. A v čem se tyto dobroty smažily? No přece na sádle, toho totiž bylo v masopustním čase spousta.