Zabijačka má svoje pravidla a tradice. Proč nesmíte umýt bandasku od výslužky?

Od rána do večera

Zabijačku je nutné zahájit hned brzy ráno, a ani to vlastně není ten pravý začátek. Už předem je potřeba upéct "buchtu" do jitrnic, zajistit všechno potřebné a v den samotné zabijačky pak včas zatopit pod kotlem. Tou dobou ještě prase spokojeně spí v chlívku.

Pak ale přijde onen okamžik, který všechno odstartuje na ostro. Poražené prase se musí vykrvit, krev je nutné chytat do velké nádoby a také ji po celou dobu promíchávat, aby se nesrazila. Ze všech pomůcek je k tomu nejlepší lidská ruka. Tady přichází ideální čas na vyzkoušení odolnosti nově příchozího člena rodiny - třeba snachy. Když totiž dříve vyvolená dívka nezaváhala a byla ochotná přiložit ruku i k takovému dílu, v mnoha rodinách v očích rodičů povýšila. V mnoha oblastech pak také řezník všechny obejde a mázne jim trochu krve na obličej. Nejde o nic jiného, než o zábavu; vždyť zabijačka byla vždycky důvodem k veselí.

Mozeček pro řezníka

Potom přijde čas na porcování prasete, které se po očištění od štětin zavěší na triangl - vysokou kovovou trojnožku - a řezník má podle šikovnosti několik desítek minut co dělat. Ale pozor! Kdo by se těšil, že si dá ještě k obědu mozeček, měl by si nechat zajít chuť. Ten totiž vždycky býval tradiční součástí řezníkovy výslužky.

Protože se začíná opravdu brzy ráno, není možné vynechat dopolední svačinu. A protože je den zabijačky, bývá po celý den výjimečně k mání maso. Už ke svačině si tak mohou pomocníci dát třeba kousek pečeného bůčku, který hospodyně dala do trouby hned, jak jej řezník přinesl do kuchyně. K obědu už bývá hotový i guláš a k večeři samozřejmě přijdou na řadu jitrnice a pochvala pro řezníka, který všechno stihl v dobrém čase a jistě dokonale vládne kořením při přípravě nejen jitrnic, ale i jelit a krupáků.

Bez výslužky to nejde

Co by to bylo za zabijačku bez další tradice a  co by to bylo za Čechy, Moravany nebo Slezany, kdyby ve spíži nenašli lahev něčeho dobrého. Zkrátka; vepřík se musí zapít, a v tom jsme opravdu dobří…

Ani výslužka samotná se neobejde bez tradic, které bychom měli dodržovat. Na vesnicích je potřeba udělat o něco víc jitrnic, protože se sluší podarovat všechny sousedy. Ale není čeho litovat. Každá jitrnice se vrátí později, jakmile budou zabíjet o chalupu vedle. Také je dobré donést na ochutnání trochu prdelačky, tedy tmavé polévky, v bandasce. Ale tady pozor - obdarovaný by měl polévku jen přelít do vlastní nádoby a bandasku rozhodně nevymývat, aby se povedla zabijačka i příští rok. Traduje se, že v opačném případě by se další prase nevydařilo.