Francouzský král Ludvík XIV. spořádal čtyři talíře polévky i celého bažanta a snědl tolik hrášku, že to málem nepřežil

Král Slunce se přejídal

Jeho vláda spadá do období druhé poloviny 17. a začátku 18. století. Na veřejnosti se rád stylizoval do podoby římského boha Slunce Apolla, proto si nechal říkat „Král Slunce“. Během své korunovace proslul větou: „Stát jsem já.“

Mnohem víc však proslul svým obrovským apetitem. Jedna z jeho švagrových Elizabeth uvedla, že „…dokázal sníst čtyři talíře polévky, celého bažanta, koroptev, velký talíř salátu, dva plátky šunky, skopové na česneku, talíř pečiva, to vše následované ovocem a vejci uvařenými natvrdo...“.

Opulentní večeře s šesti až osmi chody

Král večeřel kolem 22. hodiny. Šlo o formální dvorní ceremoniál, který byl přístupný veřejnosti, jež se mohla přijít podívat na panovníka a jeho dvořany. Mohli si poslechnout hudbu v podání malého orchestru, s otevřenou pusou sledovat předváděný luxus a přičichnout k vůním dobrot, které servírovali livrejovaní číšníci – většinou šest až osm chodů a na porcích se nešetřilo.

V dobách krále Slunce byly velkolepé večeře, během kterých se přísně dodržovala tehdejší pravidla etikety. Nebylo přípustné mít na stole sklenice, a tak se obsluhující muži vznášeli se stříbrnými podnosy – nabízeli sklenku vína strávníkovi, který ji musel vypít celou najednou a pak sklenici vrátit na podnos.

Ústřice, humr i horká čokoláda

Pokrmy se pečlivě vybíraly a kombinovaly. Na předkrm se často servírovaly čerstvé ústřice ze St. Malo nebo humr z Normandie v aspiku. Na jídelníčku byly zeleninové polévky, lanýže, foie gras s rýží, hřebenatky s ústřicovým likérem i „obyčejnější“ hovězí pečeně s mrkví. Dezert na závěr, to byly různé druhy čerstvého a kandovaného ovoce, drobné sladkosti s marmeládou nebo horká čokoláda.

Zeleninová zahrada

Ludvík XIV. byl gurmán a labužník, rád objevoval nové věci. Jeho každodenní zábavou byl lov, takže část masa na královském stole byla ulovena Ludvíkem osobně nebo jeho dvořany. Kromě hojnosti masitých pokrmů si Ludvík XIV. pochutnával i na zelenině. Ve Versailles byla rozhlehlá ovocná a zeleninová zahrada. Tam rostly především jabloně a hrušně a pěstovala se králova oblíbená zelenina – artyčoky, chřest či saláty. Rostly tu okurky i žampiony, sladké jahody a melouny.

Nebezpečné hrachové šílenství

V roce 1660 jeden z kuchařů královské kuchyně dovezl Ludvíku XIV. lusky čerstvého hrášku. Ten mu úplně učaroval a nemohl se ho nabažit. Šéf královských zahrad dostal za úkol vypěstovat hrášek i v klimatu drsnějším než v Itálii. A to se mu podařilo.

Množství hrášku, který se servíroval v různých jídlech nejen králi, ale i dvořanům, bylo obrovské. Není divu, že hrachové šílenství ho málem stálo život. Nadměrná konzumace hrachu působila velice často žaludeční problémy nejen králi, ale také jeho spolustolovníkům. Zažívací potíže Ludvíka XIV. byly v roce 1706 tak velké, že mu lékaři mnoho naděje nedávali. Nakonec to přežil.

Chuť k jídlu ho neopustila, ani když jako starý přišel o všechny zuby. Je až překvapivé, že při své životosprávě se král Ludvík XIV. dožil na tehdejší dobu vysokého věku, 72 let.

Náš tip: Chřest s hráškem podle našeho videoreceptu by určitě uspěl i na stole Ludvíka XIV.

Zdroje informací:

monsieur-de-france.com: Die Delikatesse von Ludwig XIV.

paris-blog.org: Le potager du roi in Versailles, der Obst- und Gemüsegarten Ludwigs XIV.

thegoodlifefrance.com: My French Life: Dinner with Louis XIV of France

verygourmand.com: The pea that almost killed Louis XIV!