Zikmund Lucemburský: Syn Karla IV. tak miloval maso, že z toho onemocněl. Lékaři mu doporučili přísnou dietu

V Evropě uznávaný, doma nenáviděný

Zcela neprávem patří k nejméně oblíbeným českým panovníkům. Zikmund Lucemburský, na svou dobu velice vzdělaný muž hovořící sedmi jazyky, byl obratný diplomat a neohrožený válečník. Ačkoli byl tento český a uherský král stejně jako jeho otec Karel IV. zvolen římským císařem, v českých zemích zmítajících se husitskými válkami zůstal jen proradnou „liškou ryšavou“.

Přestože se historici mnohokrát snažili jeho reputaci napravit a fakta ukazují, že rozhodně nestál za upálením mistra Jana Husa, na český trůn usedl až v roce 1436, šestnáct let po své korunovaci. Dlouho si ale vládnutí neužil, protože v roce 1437 zemřel.

Skvělá uherská kuchyně

Přelom 14. a 15. století většinou evokuje dobu temného středověku a málokoho by napadlo hledat v ní i gastronomické zážitky. Ale i tehdy měli lidé mlsné jazýčky – a šlechta obzvlášť. Není proto divu, že kuchaři krále Zikmunda pro něj připravovali vybrané pokrmy. 

Zikmund byl od roku 1419 uherským králem a strávil tu spoustu let. Uherská (maďarská) kuchyně nesla stopy původních kočovných pasteveckých kmenů, ale také se v ní odrazily prvky orientální, především turecké, za krále Karla Roberta z Anjou se tu ve 14. století objevily i recepty francouzské.

Maso z různých zvířat

Symbolem bohatství a společenského postavení byla konzumace masa. Vepřové se většinou považovalo za podřadnější, protože ho jedli převážně vesničané, i když na panský stůl také někdy doputovalo.

Na talíři urozených pánů včetně krále Zikmunda se objevovala z masa nejvíc zvěřina. Připravovala se obvykle na rožni, často se k ní podávaly sladké nebo sladkokyselé omáčky. Ceněné bylo také hovězí maso, běžný byl pečený páv nadívaný často dalším masem.

Ve dnech půstu pak maso nahradily ryby a vodní živočichové, mezi něž patřil například bobr. O půstu bylo dovoleno konzumovat také například hlemýždě.

Tvrdý chleba se namáčel do vína

A co se servírovalo k masu? Samozřejmě chléb. Běžný byl žitný, ale šlechta si potrpěla na ten pšeničný z bílé mouky. Na stůl se dával i tvrdý a stolovníci si jej namáčeli do vína (někdy i do vody). Krajíc tvrdšího chleba někdy také sloužil jako talíř a pokládalo se na něj maso. Pokud pak na chleba už panstvo nemělo chuť, házel se psům.

Vařily se také různé kaše, pšeničné nebo luštěninové, a přidával se do nich i starší chléb. Do některých kaší se míchalo i nadrobno nasekané maso.

Král by měl dodržovat dietu

Téměř každodenní velké množství masa ve spojení se Zikmundovou lásku k vínu byly příčinou onemocnění dnou. Touto nemocí, při níž se v těle ukládá nadměrné množství kyseliny močové, trpěl i Zikmundův otec Karel IV.

Dna způsobuje bolestivé otoky kloubů, nejčastěji to je palec na noze, ale postiženy bývají i ostatní klouby na nohách i rukách. Kromě toho může být dna i původcem nadměrné tvorby ledvinových kamenů.

Lékaři tedy Zikmundovi doporučovali výrazně omezit maso a víno a víc se hýbat. Jestli to opravdu dodržoval, to nevíme, protože měl právě kvůli dně veliké problémy s chůzí. Natolik se mu zanítil palec u nohy, že se nemohl obout. Bolesti měl tak velké, že souhlasil i s amputací prstu. Ani to nemohlo a Zikmund v roce 1437 zemřel. Na to, jak byl nemocný a jak špatnou životosprávu měl, se dožil na svou dobu nevídaného věku – téměř sedmdesáti let.

Náš tip: Jídlem, které by uspělo i na středověkém královském dvoře, je i jelení guláš podle našeho videoreceptu:

Zdroje informací: 

dotyk.cz: Zikmund Lucemburský: Ani amputace nepomohla, Lišku ryšavou zabil svatý oheň

koukalici.cz: Středověká kuchyně

bydlet.cz: Historické Čechy 14. století: stravovací návyky