Jak se pečou Buchty po ránu? Pohled do zákulisí oblíbeného pořadu aneb „Chci ochutnat všechno, co dělá Josef Maršálek!“

Správné načasování

Na natáčení Buchet po ránu jsem přijela jeden lednový pátek kolem poledne. Plán byl trefit se do obědové pauzy a poté se zúčastnit natáčení poslední, slovenské, epizody. Ale všechno bylo nakonec trochu jinak.

Když si mě na recepci vyzvedla produkční Markéta a společně jsme došly do prvního patra, na dveřích do ateliérů svítil nápis Nevstupovat. Epizoda nazvaná Podle slavných cukrářů byla nakonec náročnější a tím pádem delší, než se původně zdálo.

Potichu našlapuji a sedám si bokem do přítmí, do míst vedle štábu. Josef Maršálek zrovna na kameru instruuje diváky „Musíme míchat..." a do toho se ozve hlas z režie „Míchat ještě jednou" a slavný cukrář větu zopakuje. 

V této epizodě se připravují croissanty, dort a pistáciové řezy. Zatímco většina štábu přichází na natáčení kolem osmé, hlavní technoložka a celý tým pomocné kuchyně musí být vždy na místě mnohem dříve, třeba už od pěti.

Pro diváky v televizi to vypadá jako kouzlo - dortový korpus se vloží do trouby a za pár minut už se prokrajuje a promazává krémem. Pro pomocnou kuchyni a hlavní technoložku to ale znamená mít všechny mezistupně, u každého receptu jsou 3-4, připraveny předem a ještě ve správný čas. 

Korpus musí být nejen předem upečený, ale také vychladlý, poté třeba v dalším kroku promazaný krémem a zatuhlý. Těsto na corissanty musí být též předem připravené a vykynuté, ale ve správnou chvíli! Kdyby se totiž na kameru ukazovalo nedokynuté nebo překynuté, nebyl by výsledek dokonalý. Timing je tady přesný jak švýcarské hodinky. 

Finální produkt, ať jde o dort nebo pralinku, pak kompletuje Josef Maršálek, stejně jako na kameru ukazuje jednotlivé kroky. Přesto je role pomocné kuchyně nesmírně důležitá. Bez ní to ani nejde. Pokud by se točilo v reálném čase a štáb by třeba čekal na vykynutí těsta, trvalo by celé natáčení mnohem déle.  

I tak jsou na place všichni nejméně 12 hodin denně dva týdny v kuse. Natáčení jedné epizody má správně trvat 3-5 hodin, ale jsou díly, jako ten dnešní, které se zkrátka protáhnou. 

Na oběd do kantýny 

Kolem půl druhé nastává pauza na oběd. Někdo ze štábu jej má v krabičce donesený z domova, jiný jde do blízké restaurace na stejném patře. Ta je od ateliéru vzdálena asi 50 m. Zamířím tam taky a obědváme s Terezou Bebarovou společně u jednoho stolu. Kuřecí prsa s mrkvovo-bramborovým pyré chutnají skvěle.

A Tereza si aspoň na chvíli může svléknout župan. V atelierech, kde se natáčí, je totiž docela zima. „Kabát si ani nesundávejte,“ varovala mě produkční hned po příchodu. 

Po obědě se vracíme „na plac“, kde stále trvá pauza. Kolem mě prochází technik a volá na kolegu: „Co je tam ještě vzadu? Zbyly croissanty?“ Když zjistí, že z pečení nezůstal ani jeden, je rozmrzelý. „Chci ochutnat všechno, co dělá Maršálek!“

Oblíbeného cukráře přijde v pauze pozdravit i moderátor Václav Moravec. Já využívám dočasného klidu na place a fotím si lednici, troubu i talíře v zákulisí a zároveň přemýšlím, kdo je tady vlastně celebrita....

Kamery zabírají hlavní pult, kde se vše odehrává, z mnoha stran i shora. V pauze se také myje pult, aby bylo vše připraveno na další epizodu. Z pomocné kuchyně přinášejí asistentky přesně odměřené a navážené suroviny. Václav Moravec odchází a na řadu přichází epizoda slovenských specialit.

Slovenské speciality

Maskérka jde trochu přepudrovat vedle mě v sedící, opět v županu zahalenou, Terezu Bebarovou. Čekají nás šarišské kapustníky, bratislavské řezy a škvarkové pagáče. Po záplavě buchet, dortů a pralinek taky něco slaného. 

Na začátku Josef Maršálek vzpomíná, že když jednou točil na Slovensku, asi po třech větách ho režisér vlídně požádal, aby už se dál nepokoušel mluvit slovensky. „Já jsem byl ale přesvědčený, že mluvím slovensky. Bohužel jen já...,“ směje se cukrář a už představuje první recept - šarišské kapustníky. 

Placky, plněné zelím, upečené a pocukrované se rozvoní celým ateliérem. Štáb už mele z posledního, je pátek večer, ale tahle vůně by probrala z letargie i mumii. A to ještě pořád není konec. Připravují se bratislavské řezy a na závěr pagáčky z těsta, zjemněného zakysanou smetanou, nakypřeného droždím a kypřicím práškem a plněné škvarky a brynzou.

„Kombinujeme kynuté a křehké těsto a nakonec z toho vyskočí laminované těsto,“ upozorňuje Josef Maršálek a pak mimo záznam žertem pronáší: „Musíme odněkud přinést tu brynzu. Brinzen sie bitte!“

O hodinku později je hotovo. Dotočena poslední epizoda třetí série. Je 18,30 hodin, na štábu je znát únava. Režisér si neodpustí závěrečné poděkování, pak už se všichni jen společně vyfotí a jde se uklízet a krabičkovat. Kdo si dnes zatím ještě nic nevzal nebo nenachystal domů, má poslední šanci. Croissanty sice zmizely, ale v lednici je ještě kus dortu.  

Je pátek, pozdě večer a já se při odchodu v labyrintu chodeb úplně ztrácím. Obdivuji všechny, kteří si tady nemusejí vysypávat cestičku drobečky z těsta, a přesto trefí dovnitř nebo ven. Mně se to nedaří a tak se vracím zpět a nechám se ochotným technikem k východu dovést.

Natáčení další série Buchet skončilo a já jsem ráda, že jsem měla příležitost nakouknout pod pokličku a taky něco ochutnat. Šarišské kapustníky i bratislavské řezy byly excelentní. Už chápu, že byla po všech dobrotách taková sháňka. 

Na to, jak to při natáčení vypadalo, se můžete podívat v naší galerii: 

Fotogalerie - Buchty po ránu: Reportáž z natáčení

Dalších 22 fotek

Ukázat 25 fotografií