Co jedli čeští měšťané v 19. století? Hovězí s křenovou omáčkou či zadělávané dršťky byly běžné, symbolem luxusu byl cukr

Jak žila měšťanská rodina 19. století?

Popis typické měšťanské rodiny 19. století najdeme v mnoha literárních dílech. Za zmínku stojí dokonale vykreslený život českého maloměšťáka v knize Otec Kondelík a ženich Vejvara od Ignáta Herrmanna. Na základě tohoto románu (a mnoha dalších) si dokážeme představit, jak se v podobných domácnostech žilo.

Tradiční rozdělení rolí v rodině předpokládalo, že manžel ráno odejde do práce (úřad, ale i prosperující obchod či živnost), a manželka se stará o děti a chod domácnosti. K ruce ovšem měla služku, případně i chůvu. Rodiny bez služky byly na společenském žebříčku nízko.

Jak a co se nakupovalo?

Nebyly ledničky, kde by se uchovávalo jídlo, na nákupy se tak chodilo každý den brzy ráno, po odchodu hlavy rodiny do zaměstnání. Obstarávala je služka, ale velmi často ji (mj. pro kontrolu) doprovázela paní domu. Základní potraviny se obstarávaly v koloniálech a v tržnicích. V košíku pak domů služka nesla např. chléb, máslo, sezónní zeleninu, mouku, někdy kávu a koření nebo čerstvé maso.

V zámožnějších vrstvách společnosti nebyl problém podávat téměř každý den maso (s výjimkou postních dní). Nejčastěji se pořizovalo maso hovězí a také drůbež nebo králík, někdy jehněčí či zvěřina.

Co se vařilo?

Na talíři byla jídla pro nás známá především z kuchařky Magdaleny Dobromily Rettigové. Ta ve své knize „Domácí kuchařka“ (1826) uspořádala více než 700 receptů.

Drůbež se musela oškubat, vykuchat, králík stáhnout a vykuchat. To samozřejmě zabralo spoustu času a byla to práce pro služebnou, většinou šlo o děvčata z venkova, která podobné práce zvládala bez problémů.

V poledne často přišel domů na oběd domácí pán. Servírovala se nejprve polévka, oblíbené byly různé hovězí a drůbeží vývary zahuštěné játrovými knedlíčky nebo svítkem. Jako hlavní chod často byly omáčky (křenová, okurková, koprová či cibulová), podávané s hovězím masem, jako příloha sloužily například brambory nebo žemlové knedlíky.

Tzv. zadělávaná jídla k večeři

Jako první nás asi napadnou zadělávané dršťky ze školních jídelen. Zadělávané maso nebo zelenina vždy umožňovalo využít zbytky od oběda a vytvořit z nich další velmi chutný pokrm, který se mohl podávat k večeři.

Zjednodušeně řečeno se zbylý masový (či zeleninový) vývar zahustil máslovou jíškou, povařil se smetanou, ochutil muškátovým oříškem, bylinkami. V závěru se do něj rozkvedlal žloutek a vložilo se zbylé na kousky nakrájené maso.

Zadělávaná kuřata se žampiony, holoubata se šafránem a vinným octem nebo již zmíněné dršťky jsou příkladem tehdejších receptů.

Cukr symbolem bohatství

Sladkou tečku si naši předkové v 19. století dopřávali rádi a s chutí. Bylo to i tím, že cukr byl symbolem bohatství. Třtinový cukr dovážený ze zámoří byl velice drahý, proto se sladká chuť tvořila přidáním medu či ovoce.

V této době už se ve vyšších vrstvách využíval cukr z řepy. Cukrovary vznikaly v první třetině 19. století. Nejprve se cukr pořizoval ve tvaru homolí, které se nasekaly, od roku 1841 byly k dispozici i kostky.

Měšťanské domácnosti si tak mohly osladit čaj, kávu i kakao a dopřávat si sladké moučníky a dezerty, například jablka v županu, buchtičky s krémem, kynuté buchty se skořicí nebo linecký dort či štrúdl s jablky.

Bohatí lidé ve městech 19. století vlastně žili relativně zdravě, pokrmy připravovali z čerstvých bio surovin a byli zvyklí využívat i zbytky. Dělníci i rolníci na druhé straně společenského spektra si tak dopřávat nemohli. Ale o tom zase někdy příště...

Zdroje informací:

Magdalena Dobromila Rettigová: Domácí kuchařka, Odeon 1986

epochtimes.cz: Tradiční život městské rodiny na přelomu 19. a 20. století. Porovnejte sami, jaká práce, jaké časy

is.slu.cz: HISTORIE STRAVOVÁNÍ od středověku po současnost

neviditelnycert.cz: Dobrou chuť! (Jídlo a stolování v 19. století)