Ochutnejte devadesátky: Hitem byl „mekáč“, biftek s oblohou nebo zmrzka z auta!

Mekáč, zmrzka z auta a mini koblížky

Jak se uvádí v knize Devadesátky, v roce 1992 se v Praze otevřela první pobočka řetězce rychlého občerstvení McDonald´s. Jelikož pojmy jako „zdravá výživa“ byly tehdy v plenkách a Češi toužili po svobodě, se kterou si spojovali hlavně Ameriku, slavil zde "mekáč" značné úspěchy. Jít do této restaurace se v devadesátkách považovalo za něco slavnostního. Děti dostávaly „hambáče“ za vysvědčení, nebo si zde užívaly narozeninové oslavy. Ty uměla firma výtečně vyparádit. Malí strávníci si s kamarády mohli zařádit v dětském koutku, pochutnat si na speciálním dětském menu a dokonce si i prohlédnout zázemí kuchyně. Rodiče si zároveň mohli dopřát třeba Big Mac za 48 Kč nebo cheeseburger za 21 Kč.

V roce 1993 začaly v ulicích houkat folklorní ukolébavku a lákat tak na pytlíky plné zmrzlin první žluté dodávky firmy Family Frost. Jelikož byla na začátku devadesátek nabídka zmrzlin ještě dost malá, měla autíčka s vlezlou, ale nezaměnitelnou melodií, úspěch. Kromě zmrzlin jste si přímo ve své ulici mohli nakoupit i jiné mražené pochoutky a polotovary, třeba hranolky nebo plněné knedlíky. Dnes se firma jmenuje Family Market a auta už „nablind“ nejezdí, ale musíte si svůj nákup objednat přes internet dopředu. 

V pražském paláci Koruna ve spodní části Václavského náměstí na Můstku otevřel kdysi svoji pobočku také řetězec s koblížky Dunkin´Donuts. Donuty lehce pocukrované nebo s polevou, případně i s krémem uvnitř byly delikatesou. Ve speciálních papírových obalech, třeba ve tvaru autobusu, se dávaly také jako dárek, obvykle dětem.

Vodu z koutku? Raději ne!

Velkým hitem byla také balená voda, ať už perlivá nebo neperlivá. Bombičkové sifony jsme mohli na čas uložit do skříní, bublinky už byly rovnou ve flašce. Podávat balenou vodu se považovalo za známku luxusu. Mezi evergreeny, které naopak přetrvávaly z předrevolučních dob, byly zeleninová obloha a tajemství šéfkuchaře. Obloha nesměla chybět hlavně u takzvaných minutek, třeba u oblíbeného bifteku, ale často zabrala půl talíře i u hotových jídel. Malými záhadami na jídelních lístcích byly i různá „tajemství“, například jídlo s názvem „Tajemství šéfkuchaře“, nebo „Babiččina bašta“, případně „Honzova směs“. Zákazník mohl dát prostor své fantazii a pak být překvapen, co mu na talíři přistálo. Rozjížděly se také čínské, rybí, jugoslávské či jiné kuchyně a restaurace. Mezi legendární jídla patřilo kuře s broskví, tedy na minutku opečená kuřecí prsa podávaná s broskví a plátkem sýra, obvykle to byl třicetiprocentní Eidam. A samozřejmě nemůžeme nezmínit Katův šleh, tedy směs na nudličky nakrájeného, obvykle vepřového masa, worcesterské omáčky, zeleniny a kečupu. Pod Katův šleh se tehdy v restauraci dalo schovat cokoliv, trochu starší maso, ovadlá zelenina a podobně. To samozřejmě neplatí, pokud si "Kaťák" děláte doma. Zkuste Katův šleh třeba podle našeho receptu! A pokud celkově máte rádi retro a nostalgii dob minulých, podívejte se do naší speciální sekce retro vaření.