Jak jsem poprvé jedla švédskou kvašenou rybu surströmming: Páchne jako zkažené maso, ale chutná překvapivě dobře

Kde ochutnat surströmming?

Dostat se ke známé švédské specialitě není, pokud tedy nejedete do Švédska, nic jednoduchého. A ani přivézt ji domů není nijak snadné, jsou dokonce i letecké společnosti, které převážení surströmmingu v letadle zakazují. A to není jediné nařízení, které se tohoto zvláštního pokrmu týká.

I výrobci radí otevírat konzervu pod vodou, aby se snížil zápach. Ve Švédsku je lidem doporučováno jíst surströmming pouze venku a dokonce se vám může při pronájmu bytu stát, že najdete v nájemní smlouvě požadavek nejíst tuhle rybu uvnitř.

Není divu, že právě tento pokrm bývá často předmětem výzev na sociálních sítích. Sníst jej totiž vyžaduje odvahu a odhodlání. A co tedy vlastně ten surströmming je? 

Fermentované sledě

Na první pohled vypadá tato specialita poměrně nevinně, jako obyčejná konzerva s rybičkami. A jí také opravdu je – jde totiž o konzervované sledě, konkrétně sledě obecného baltického), který se loví v oblasti Höga kusten. Tento sleď je ale výjimečný tím, že je fermentovaný, tedy, že se před umístěním do konzervy nechá kvasit, což způsobuje specifický zápach.

Navíc ještě dokvašuje v konzervě, čímž se pach zintenzivní. Díky tomu bývají konzervy vyboulené a právě tento fakt je důvodem, proč se surströmmingem nesmíte do letadla. Kdyby totiž plechovka vybuchla, jediným řešením by asi bylo nouzové přistání. 

Jak se vyrábí surströmming?

Surströmming je hluboce zakořeněn ve švédských tradicích a je tak trochu součástí tamějšího kulturního dědictví. Jeho historie sahá až do 16. století, zřejmě ale existoval už dříve. Podle legendy vznikl náhodou, když švédští námořníci prodali Norům nasolené ryby. Ty ale začaly během cesty kvasit, nicméně Norové je stejně snědli a pochvalovali si jejich chuť.

Švédové se tím inspirovali a začali fermentaci ryb cíleně využívat, hlavně v dobách, kdy bylo málo soli. Fermentace totiž dokázala prodloužit trvanlivost ryb i bez ní. V minulosti se jednalo o běžné jídlo především chudých lidí, postupně se stalo místní specialitou a takřka legendárním pokrmem.

Každý rok v srpnu se koná tzv. Surströmmingspremiär, což je den, kterým každý rok startuje sezona surströmmingu a je možné jej začít ochutnávat, nejlépe venku a s tradičními přílohami jako je tunnbröd (tenký chléb), vařené brambory a cibule. 

Ochutnávka surströmmingu

Dát si surströmming je pro většinu lidí takovou zkouškou odvahy. Protože ráda ochutnávám různé zajímavé a netradiční speciality, ústřice miluji, nevadí mi smažení cvrčci, zvládla jsem durianové bonbony a vyzkoušela jsem i podobnou islandskou specialitu hákarl – tedy fermentované žraločí maso, toužila jsem po tom dát si někdy i surströmming.

A tak, když přišel soused s nabídkou, že ho přiveze a udělá ochutnávku, nesměla jsem u toho chybět. Na naší zahradě se nás sešlo víc, a i přes počáteční znechucení jsme zkvašené sledě ochutnali téměř všichni, tedy kromě  fenky Sushi, která po očuchání jen svěsila ocásek a zkroušeně odešla pryč. Asi na tom rčení „ani pes to nežere“ něco bude. A jak chutnal surströmming nám? 

Jak chutná a smrdí surströmming?

Surströmming v překladu znamená kyselá ryba. Kyselost jsem v ní ale moc necítila, spíš bych řekla, že dominovala chuť slaná. Čekala jsem, že bude pokrm trochu mazlavější, konzistence mě tedy příjemně překvapila. Texturou mi to spíš připomínalo matjese. Z hlediska chuti bych tak na surströmmingu neshledávala nic závadného.

Problém je ten puch. Člověk by očekával, že se zmírní a postupem času jej nebudete cítit, ale on se spíš stupňuje. Dostane se vám do nosu a vnímáte jej čím dál intenzivněji. Nejhorší je, že ho cítíte i dlouho poté a mně se zápach surströmmingu vracel ještě dlouho do noci.

Zapáchající jídla mi nijak extra nevadí, surströmming je ale úplně jiný než třeba již zmiňovaný hákarl, který mi spíš připomínal tvarůžky s vůní ryby. Pach surströmmingu je štiplavý, hnilobný, připomíná zkažené maso, shnilé vejce nebo silně prošlé sýry.

My jsme se sousedy došli k závěru, že bychom jej nejvíc přiblížili zdechlině. Při konzumaci k vám ale zavane jen občas a chuť ryby je vlastně dobrá.

Při ochutnávce jsem tak neustále říkala, jak je to v pohodě a že nechápu, proč s tím všichni tak nadělají, na čemž jsme se shodli všichni. Jen večer jsem už trochu litovala (snědla jsem totiž surströmmingu asi nejvíc) a musela jsem tu chuť spláchnout pivem.

To ostatně dělají i Švédi, kteří jej navíc zapíjejí i místním destilátem akvavit. V každém případě jsem ráda, že jsem surströmming ochutnala, jen si úplně nejsem jistá, zda bych si ho dala znovu. I když člověk nikdy neví…

Na fotografie z ochutnávky surströmmingu se můžete podívat v naší fotogalerii: 

Fotogalerie - Jak jsme ochutnávali surstromming: Zápach neskutečný, ale chuť překvapivě dobrá

Další 4 fotky

Ukázat 7 fotografií

Zdroje informací: 
Surstromming.com: The history of surströmming
Isof.se: Surströmmingspremiär
Skandinavskydum.cz: Švédská delikatesa surströmming
News.bbc.co.uk: Airlines ban 'foul' Swedish fish

Náš tip: Pokud si potrpíte na aromatičtější pokrmy, můžete i vyzkoušet rovněž kvašenou korejskou specialitu kimchi podle našeho video receptu.