Co nabízela legendární „čína“ ve Vodičkově ulici? Vyprošťovák podle Matušky i polévka z vlaštovčích hnízd byly hity

Stylový interiér z Číny

Dnes najdete restaurace s asijskými specialitami na každém rohu a počeštěnou verzi čínského jídla koupíte v těch nejobyčejnějších bufetech. S nimi ovšem neměla slavná „čína“ ve Vodičkově ulici nic společného. Vařilo se zde podle tradičních receptů, z kvalitních surovin, jídlo připravovali kuchaři přímo z Číny a stylový byl i zdejší interiér.

Veškeré dekorace, jako byly sošky, vázy, lustry a různé další dekorace nebo ebenový nábytek vykládaný slonovinou sem byly dovezeny z Číny, což zážitek z návštěvy ještě víc umocňovalo. Zkrátka připadali jste si tu, jako byste se přenesli až na Dálný východ. A jak se vlastně stalo, že taková restaurace v tehdejším Československu vznikla a byla dokonce jednou z prvních čínských restaurací v celé Evropě? 

Kuchaři od čínského diktátora

Dějiny oblíbené čínské restaurace ve Vodičkově ulici 19 se začaly psát již 1. října roku 1958. O její založení se zasloužil český spisovatel a malíř Adolf Hoffmeister, velvyslanec ve Francii, který čínskou kuchyni poznal díky svým cestám do Pekingu, Šanghaje a samozřejmě i Paříže.

Když se tehdy řešilo, jak by se nám mohla Čína odvděčit za dar v podobě traktoru, navrhl tenkrát čínskému politikovi a diktátorovi Mao Ce-tungovi, zda bych nechtěl otevřít v Praze autentickou čínskou restauraci. Ten s tím souhlasil a vyslal do Prahy přímo své kuchaře, aby zde vařili pravé čínské speciality. Ti pak postupně vyškolili české kuchaře, kteří po nich převzali žezlo. 

Slavní hosté i veksláci

Čínská restaurace ve Vodičkově ulici nebyla vzhledem k cenám pokrmů jen tak pro každého. Jedlo se tu z karlovarského porcelánu, sady vytvořené přímo pro restauraci. Hosté mohli jídlo stylově konzumovat hůlkami, rovněž dovezenými z Číny. Není divu, že tam chodila hlavně česká smetánka a spousta slavných osobností.

Restaurace byla totiž nadosah známým pražským divadlům jako bylo ABC nebo Semafor. Jedním ze stálých hostů tu bývali třeba i Karel Gott, Jan Werich, Eva Pilarová, Vladimír Menšík nebo Waldemar Matuška, který sem prý rád chodil po flámu na vyprošťovací pikantní polévku. Častými hosty tu bývali rovněž veksláci – coby kamenem dohodil se totiž nacházel i Tuzex v Palackého ulici. 

Specialita - vlaštovčí hnízda

Dostat se do restaurace nebylo ani nijak snadné. Kromě peněz bylo potřeba mít i známé, navíc tu prý hosté mohli sedět maximálně dvě hodiny. Místní speciality ovšem stály na to. Podávaly se na kulatém točícím podstavci, aby lidé mohli ochutnávat ze všech porcí. Jedním z místních nejoblíbenějších pokrmů bylo třeba vyhlášené kung-pao, kuře po sečuánsku nebo šuei-ču-žou.

Opravdovou specialitou ale byla vlaštovčí hnízda, která se opravdu připravovala ze speciálně vyčištěných a pírek zbavených hnízd vlaštovek, upravených do podoby polévky. Tu si prý objednávali hlavně muži, neboť byla považována za afrodiziakum. Populárním předkrmem byla rovněž černá vejce nebo i tzv. mořské okurky – sumýši, kteří vypadají trochu jako okurky.  

Kam na „čínu“ jako z Vodičkovy

Není divu, že se sem suroviny musely dovážet, a to nejen vlaštovčí hnízda, ale třeba i sójová omáčka, rýžové víno nebo bambusové výhonky. Dodávku surovin narušily čínsko-sovětské konflikty v šedesátých letech minulého století, které vedly k tomu, že se některé suroviny musely nahrazovat.

Restaurace si nicméně stále udržovala svou prestiž. Osudnou se jí stala  až revoluce, po nedořešených restitučních vztazích byla restaurace v roce 1992 zrušena a následně byla zbourána i budova, v níž sídlila. Vlaštovčí hnízda už sice neochutnáte, dodnes ale u nás existují restaurace, kde vaří „čínu“ podle původních receptur z legendární restaurace, třeba U Koruny v Hostivici nebo Zelená zahrada v Praze.  

Náš tip: Počeštěnou  „čínu“ si můžete připravit podle našeho videoreceptu.