Jídelní lístek z roku 1974: Smažený řízek stál 9,90 Kčs, okurkový salát byl za 1,50 Kčs a nejdražší biftek s vejcem za 13 Kčs

Do „čtyřky“ nebo do „jedničky“?

I před revolucí u nás existovaly horší hospody i luxusní restaurace. Rozlišovaly se podle cenových tříd. Ty nejluxusnější podniky spadaly do první cenové skupiny, tedy tzv. jedničky, ty nejobyčejnější hospody byly „čtyřky“ a někdy se rozlišovaly neoficiálně i „pětky“, což byly ty nejhorší pajzly.

V těchto dvou posledních se už obvykle nevařilo, objednat jste si mohli většinou jen pochutiny k pivu, jako utopence, tlačenku s cibulí (tehdy za 3,60 Kčs) nebo v lepším případě teplé párky s hořčicí. Typ hospody pak určoval nejen nabídku, ale i ceny jídel. 

Národní podnik RaJ

Restaurace, hospody, jídelny, bufety, kavárny i závodní jídelny za socialismu zřizovaly příslušné národní výbory, přičemž většina z nich spadala pod národní podnik Restaurace a jídelny, známý pod zkratkou RaJ, který fungoval od 50. let. Na některých místech podniky provozovalo i spotřební družstvo Jednota.

Stát tak prostřednictvím RaJ určoval sortiment (tedy to, co bylo na jídelním lístku), ceny, úroveň služeb i otvírací dobu. V každé cenové skupině tak měly být poskytovány stejné služby a za stejné ceny, a to po celém Československu.

Od roku 1955 se pak muselo vařit podle tzv. norem, aby se zajistilo, že všechno bude všude chutnat stejně. Normy pak určovaly suroviny na vaření i jejich množství. 

Jídla a ceny

A z čeho jste před padesáti lety mohli vybírat? Samozřejmě záleželo na typu restaurace, nejčastějšími podniky byly ale „trojky“ – tedy úplně klasické městské restaurace nebo zájezdní hostince, nabízející převážně českou kuchyni.

Na jídelním lístku nikde nechyběly polévky. Kromě vývaru, který stál s kapáním 1 Kčs, se nabízela také vydatnější  gulášovka, dršťková nebo bramboračka (kolem 2 Kčs), z hlavních jídel guláš (6,10 Kčs), svíčková (7,10 Kčs), sekaná (4,50 Kčs), vepřová pečeně (5,40 Kčs), vařené hovězí s bramborem (6,40 Kčs), smažený vepřový řízek (9,90 Kčs) nebo rizoto (4,80 Kčs).

V nabídce se ale dala najít i úplně obyčejná jídla jako knedlíky s vejci (5,10 Kčs) či lečo, jako dětské jídlo se podávala třeba ohřátá šunka s bramborovou kaší. Od sedmdesátých let se stal hitem restaurací i smažený eidam neboli smažák (5,20 Kčs).

V sezoně nechyběly ani saláty v mističkách, jako byl okurkový, rajčatový nebo mrkvový či zelný (cca 1,50 Kčs), případně švestkový kompot (1,50 Kčs).

Lepší podniky, lepší speciality

Kromě tzv. hotovek, které byly hned dostupné, jste si mohli v některých lepších podnicích dát i jídla na objednávku, což byly větší a dražší speciality. Takovým lepším jídlem byl třeba biftek s vejcem, který stál třeba kolem 13 Kčs nebo anglický rostbíf za 10,80 Kčs.

Podobné pokrmy byly samozřejmě běžné v luxusních restauracích první cenové skupiny. Tam se sice běžný jedinec nedostal, ovšem ti, kteří si to mohl dovolit, si mohli pochutnávat i na specialitách honosně znějících názvů, jako třeba telecí filé Elizabeth s krevetkami (32,30 Kčs) či vývar Germini (7,60 Kčs), které měl na svém menu třeba vyhlášený Restaurant Alcron. Ceny se pak pohybovaly mezi 15 až 35 Kčs.  

Dražší než dnes

Ovšem ani ceny v normálních restauracích nebyly tak levné, jak nám v dnešní době připadá. O dost nižší byl tehdy i plat, třeba zdravotní sestry braly měsíčně jen 900 Kč. Vzhledem k výdělku tak bylo jídlo v restauraci dražší za socialismu, i když z dnešního pohledu  stálo „jen pár korun“. 

Na fotografie ze socialistických hospod se můžete podívat v naší fotogalerii: 

Náš tip: Pravý hospodský guláš podle ČSN si můžete připravit podle našeho videoreceptu.