Den kukuřičných klasů

Kukuřice setá pravá je cca 2 metry vysoká rostlina, která dává žluté chutné klasy. Možná někoho překvapí, že z biologického hlediska se jedná o jednoletou trávu, že u divokých forem kukuřice se klas rozpadá, zatímco u pěstované kukuřice zůstává vcelku, anebo že se jedná o komoditu na burze, se kterou se běžně obchoduje. Domestikace kukuřice, která začala před několika tisíci lety v Jižní Americe, zajistila stálost v našem jídelníčku a vysoká plodina se pak rozšířila do celého světa. Evropané si na první kukuřici počkali až do 16. století. Kukuřice je plodina, která má kolem sebe mnoho diskusí. Uvažuje se o ní jako o surovině, která by dala základ tzv. bioplastů, které by mohly být snadno rozložitelné a také patří mezi plodiny, u kterých se intenzivně testuje genetická modifikace rostlin člověkem, s čímž mnoho jedinců a organizací nesouhlasí a jiní tento postup vítají.  

Vařit či nevařit?

Nejčastěji se kukuřice připravuje vařením ve vodě se solí, v páře, grilováním i pečením v troubě. Mladé šťavnaté klasy kukuřice se nemusí nijak připravovat a mohou se konzumovat v syrovém stavu. Rozhodně netrhejte kukuřici jen tak někde na cizím neznámém poli, může se jednat kukuřici krmnou, která není tak sladká, jak jsme zvyklí a v dnešní den ještě nemusí být ani zralá, a tak si ani nepochutnáte. Máte svůj oblíbený recept s kukuřicí? I když to není zrovna zdvořilé stolování, kukuřice se jí nejčastěji rukama. Věděli jste, že existuje i speciální držák přímo na konzumaci kukuřice? Zapíchnete ho do konců klasu a vykusujete kousky zlatavých zrníček. Po jídle pak máte ruce čisté, a hlavně se klas dobře drží. Vyzkoušíte ho na příštím grilování?