241 let od zrození legendy: Magdalena Dobromila Rettigová naučila Čechy dobře jíst a vařit, zemřela však v chudobě

Vytoužená, nechtěná a milovaná

Magdalena Dobromila Rettigová se narodila 31. ledna 1785 ve Všeradicích purkrabímu Franzi Artmannovi a Josefě Kubíkové. Ta už za sebou měla několik porodů s následným úmrtím, a tak s radostnou zprávou o živé holčičce nijak nespěchala. Magdalenin otec ji přijal po návratu z úřadu a pro Leni měl slabost. Ta si však rozmazlování moc neužila, protože otec většinu času pracoval a v jejích pěti letech zemřel. To už Leni žila s matkou a pár týdnů starým bratrem ve Statenicích, kde otec pracoval pro hraběte Šporka. Po jeho smrti přišli o příjem i byt, a tak se začali stěhovat nejprve po příbuzných a pak do nájemních bytů. Samoživitelka dvou malých dětí víc a víc upadala do chudoby a malá Magdalena se tak od útlého věku zapojovala do domácích prací. K pátým narozeninám dostala jehlice na pletení punčoch a od té doby se o ně starala sama.

Chlad matky si vynahrazovala pilností ve škole, kam nastoupila poprvé v 10 letech a okamžitě si ji oblíbila. Jak vzpomíná v zápiscích o svém životě, o nápadníky nouzi neměla, ale jako čestné děvče si s chlapci nechtěla nic začínat, dokud nepůjde o vážnou známost. Tou se stal Jan Alois Rettig, student práv a posléze státní úředník. Za něj se provdala z lásky ve 23 letech a manželství jí doslova změnilo život.

Radostná léta v Litomyšli

Jako mnoho lidí na sklonku 18. století v českých zemích pocházela Magdalena z bilingvního prostředí, její otec byl Němec, matka Češka. Doma i ve škole však mluvila hlavně německy, česky znala pár slov. Jan Alois Rettig naopak česky mluvil velmi dobře a také uměl česky psát. Povzbuzoval Magdalenu v učení češtiny, která se za 12 let zdokonalila natolik, že sepsala veřejnou výzvu ústeckým dívkám, aby četly a občanům, aby přispěly na vznik veřejné knihovny pro dívky. Psala však i povídky pro dívky. 

Do veřejného života s cílem rozvíjet vlastenectví se Magdalena, zvaná přáteli Léni, zapojovala ve všech místech, kam se s manželem přestěhovali za jeho prací – Ústí nad Orlicí, Rychnov nad Kněžnou a Litomyšli. Pořádala pro dívky kurzy vaření a vedení domácnosti, prakticky je učila, jak chutně a skromně připravit jednotlivé pokrmy. Dnes bychom řekli, že spojila kurzy vaření s výchovou a cateringem, protože žačky často připravovaly občerstvení na setkání vlasteneckých přátel. A právě od nich získala své druhé jméno. „Magdaleně vybrali Dobromila pro její dobrotu a jejímu manželovi jméno Sudiprav připomínající jeho povolání,“ popisuje Jana Candráková v knize Dobrá hospodyňka M. D. Rettigová.

Nesmrtelná Domácí kuchařka

V Ústí nad Orlicí ji její přítel lékař přivedl na myšlenku sepsat recepty do knihy. V Rychnově nad Kněžnou to skutečně provedla. První rukopis jí však ukradl sazeč v tiskárně a vydal dílo sám, Magdalena tak musela celou knihu napsat znovu.

V roce 1826 spatřilo světlo světa dílo, které navždy změnilo českou gastronomii: Domácí kuchařka aneb Pojednání o masitých a postních pokrmech pro dcerky české a moravské. Tato kniha nebyla jen sbírkou receptů, byl to ucelený návod na život měšťanské rodiny.

Rettigová v ní představila recepty, které vycházely z tehdejších surovin a možností úprav a podrobným popisem postupu se snažila rozvíjet dovednosti hospodyněk a zároveň dbala na hygienu v kuchyni. Legendární instrukce „vraz do toho tucet vajec“ se sice stala terčem vtipů moderních dietologů, ale ve své době reprezentovala přirozený způsob vaření v měšťanské domácnosti.

Kniha se stala tak populární, že se dočkala desítek vydání a byla prakticky povinnou výbavou každé nevěsty. Jen za svůj život ji Magdalena přepracovala třikrát a napsala ji v češtině i v němčině. Mnoho peněz z ní však neutržila a zemřela sama v chudobě v 60 letech. 

Polévky, pečeně i moučníky

Domácí kuchařka je výjimečná svou komplexností, najdete v ní recepty na vývary, polévky, saláty, pečeně z různých druhů masa, upravenou zeleninu i rozličné přílohy, koláče a moučníky. Všechny recepty Magdalena Dobromila zkoušela doma, což její manžel a tři děti občas nelibě nesli. Díky tomu je však možné je uvařit i dnes.

A právě zkoušení jejích receptů se tento rok věnuji v projektu Retrovaření, který zkoumá historii české národní kuchyně praktickým způsobem. Na základě podrobného výzkumu jejího života odhaluji na své facebookové stránce střípky jejího života a propojuji je s dnešní dobou. I po 200 letech nás totiž některé recepty mohou oslovit. Například frankfurtská polévka, zelníky, nadívaná vejce, krémový květák, telecí řízky se sardelkami, moučné lívanečky, koblihy nebo preclíčky. Na Vánoce chystala šneky, což je tradice dodnes živá. Lokální, čerstvé a sezonní suroviny upravené jako syté, chuťově výrazné a levné jídlo se totiž neomrzí.

Náš tip: Ve stylu Magdaleny Dobromily Rettigové si můžete uvařit rychlou nouzovou polévku podle našeho videoreceptu.