Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Tajemství elixíru dlouhého života? Střeží ho mniši z kláštera Grande Chartreuse
Zdroj: Wikimedia Commons, Zephyris, CC BY-SA 3.0,creativecommons.org

Dějiny alchymistického umění pamatují řadu podvodníků a šarlatánů. Jsou mezi nimi ale i tací, kteří světu zanechali objevy vskutku jedinečné. K takovým se nepochybně řadí i neznámý alchymista ze 16. století, jenž stvořil recept na bylinný likér, který se podařilo rozluštit až po více než 130 letech. Jaké je tajemství tohoto elixíru?

Tajemství receptury z Chartreuse

Psal se rok 1605, když maršál Francoise Hannibal d’Estrées daroval kartuziánským mnichům ve francouzském Chartreuse starodávný recept na elixír dlouhého života, který sestával ze složité směsi sto třiceti bylin a rostlin smíchaných do jednoho tonika. V té době byly některé bylinářské postupy ještě v plenkách, a tak mniši v klášteře Chartreuse dokázali porozumět pouze fragmentům receptu. Jak uvádí server Tastecocktails.com, nakonec snahu vzdali a věnovali se dolování rudy. Teprve na začátku osmnáctého století se do studia archivního receptu pustil klášterní lékárník, bratr Jerome Maubec. Rozklíčovat všechny byliny a složité postupy mu trvalo až do roku 1737. Dokonce se předpokládá, že provedl některé vlastní změny v receptu.

Zelená a žlutá

Původně obsahoval elixír dlouhého života celých 69 % alkoholu. V roce 1764 se mniši rozhodli recept upravit a vytvořili mírnější verzi, která je dnes známá jako Zelená Chartreuse s 55 % alkoholu. Dobře rozjetému obchodu udělala přítrž Velká francouzská revoluce a řád kartuziánů byl rozprášen. Část mnichů nicméně pořídila a ukryla kopii vzácného receptu, a když se kartuziánský řád vrátil zpátky do Chartreuse, mohl ve výrobě bylinného elixíru pokračovat dále. Po dvaadvaceti letech, v roce 1838, se jednomu z mnichů podařilo vyrobit sladší a jemnější likér se čtyřicetiprocentním obsahem alkoholu. Přidal k němu šafrán, který likéru zajistil žlutou barvu a vznikla Žlutá Chartreuse, kterou si oblíbily zejména dámy.

Divoká léta

Na začátku dvacátého století se mniši postavili na špatnou stranu a skončilo to pro ně znárodněním lihovaru a jejich vyhnáním ze země. Kartuziáni se nakonec usadili ve španělské Tarragoně, kde spustili novou výrobu starobylého likéru. Výrobu tradičního pití ovšem obnovila i francouzská vláda, jenže se jí nedařilo, proto prodala akcie společnosti soukromé skupině podnikatelů, kteří neváhali a povolali mnichy zpět do Chartreuse. V roce 1935 ale na mnišský řád dopadla ještě jedna rána; při sesuvu půdy byl téměř zničen jejich lihovar. Naštěstí přišla pomoc od státu, nejspíš jako odpustek za předcházející roky příkoří, a najatí stavitelé celou budovu zadarmo opravili.

Výroba Chartreuse

Přesný recept na výrobu elixíru znají dnes jen dva mniši. Přísady pocházejí ze sto třiceti bylin a zpracovávají se v určitém poměru, posléze se nechávají macerovat v pečlivě vybraném alkoholu. Poté likér zraje několik let v obrovských dubových sudech umístěných v největším sklepě na likéry na světě. Výsledný nápoj se stáčí do láhví s označením V.E.P., což znamená velmi dlouhé zrání. Chartreuse se pije pro zlepšení zažívání, ale je také důležitou složkou některých míchaných koktejlů.

Mohlo by vás zajímat

Marie

Náhodný recept Zobrazit více

Nejnovější recepty Více