Jídelníček českých dělníků 19. století: Chleba ráno i v poledne, večer brambory na mnoho způsobů, jedli se vrabci a vrány

Společenské změny 19. století

Do první poloviny století bylo zemědělství nejdůležitějším hospodářským odvětvím rakouské monarchie. Přeměna manufaktur na moderní továrny ale přinesla potřebu velkého množství dělníků. Ti se pak stěhovali i s rodinami do měst za prací. A protože ve městě nebyla možnost pěstovat si brambory a zeleninu nebo chovat slepice, veškeré suroviny na vaření bylo potřeba kupovat.

Malé platy a špatné životní podmínky

Oficiální měnou rakouského císařství byl zlatý (gulden), který se dělil na 100 krejcarů. V roce 1892 proběhla měnová reforma, která místo zlatého zavedla korunu, a to v poměru 1 zlatý = 2 koruny.

V polovině 19. století si dělníci pracující 12 hodin denně od pondělí do soboty průměrně vydělali kolem 200 až 250 zlatých za rok, horníci přes 300 zlatých. Na měsíc tak rodina měla kolem 20 zlatých. Skoro polovinu z peněz sebral nájem.

V roce 1860 stál kilogram chleba 11 krejcarů, kilogram masa kolem 40 krejcarů. Půl kilogramu másla pořídily hospodyňky zhruba za 1 zlatý, kilo sádla od 20 krejcarů a metrák brambor vyšel asi na 1 a půl zlatého. Jde o ceny orientační, záleželo na místě bydliště a sezónnosti.

Chleba na prvním místě

Není tedy divu, že jídelníček dělnických rodin se obvykle se skládal z relativně levných a sytých jídel, jako byly brambory, chléb či luštěniny. Maso se jedlo spíše sporadicky, obvykle o svátcích nebo nedělích, a vařil se z něj hlavně silný vývar. Strava se lišila podle regionu a ročního období. 

Základem byl chléb. Ten se k snídani často zapíjel náhražkami kávy (cikorkou), chleba (někdy se sádlem či škvarky nebo kouskem slaniny) si s sebou do práce brali i dělníci, v bandasce pak měli také cikorku.

Brambory na mnoho způsobů

Po návratu z práce je čekalo teplé jídlo. A co to bylo? S nadsázkou lze říct, že brambory stokrát jinak, ale také polévky a luštěniny. Typickým pokrmem byly brambory na loupačku s tvarohem. Z brambor se připravovala kaše, která se mastila sádlem a podle možností sypala osmaženou cibulkou. Zapomenout nesmíme na různé placky z brambor, které se jedly naslano i nasladko. A kaše se často vařily z hrachu.

Polévky byly většinou hrachové, čočkové či s brambory, přidávaly se do nich kroupy a podle sezóny zelí či kořenová zelenina. 

Maso jen v neděli, někdy i vrány

Maso bylo převážně na stole jen v neděli. Pokud to bylo hovězí či slepice, nejprve se uvařil silný vývar a polévka se zahustila. Maso se jedlo zvlášť s různými omáčkami. Z vepřového masa se zase připravovala pečeně. V početných rodinách šlo opravdu jen o malý kousek masa, který se na každého dostal.

Není divu, že pro zpestření jídelníčku se chytali vrabci nebo vrány. Některé prameny uvádějí, že výjimkou nebyla ani konzumace koček či chroustů.

Tehdejší hospodyně musely zpracovat všechny suroviny bez zbytku a s jídlem se neplýtvalo. Nedostatek potravin a hlad byly bohužel velice často součástí života dělnických rodin. Střední a vyšší vrstvy obyvatel na tom byly lépe, ale to je zase jiná kapitola.

Zdroje informací:

dotyk.cz: Co se jedlo v 19. století: Některé druhy masa bychom nepozřeli, byly by zakázané

is.slu.cz: Historie stravování od středověku po současnost

kultura21.cz: Jak se vyvíjely české země v 19. století?

bilyujezd.cz: Ceny hospodářských výrobků před r. 1914