Beton, Semafor i Žabí hlen: Recepty na retro koktejly, které frčely v socialismu, můžete otestovat i dnes

Co se míchalo před lety?

Dnešní barová menu překypují exotickými ingrediencemi a okázalými ozdobami, doma si lidé míchají drinky ze speciálních rumů, ginů či s proseccem. V minulosti byla ale situace úplně jiná. Výběr alkoholu nebyl takový jako dnes, a tak se kouzlilo s tím, co bylo po ruce.

Právě z této „nouze“ vznikly drinky, které se staly legendami hospod, vesnických tancovaček i studentských kolejí. Některé chutnaly překvapivě dobře, jiné byly spíš zkouškou odvahy – jedno jim ale upřít nelze: bavily. Připomeňme si tedy ty nejslavnější socialistické míchačky.

Ke cole rum i víno

Už v dobách socialismu frčely podobné long drinky jako dnes, jen v trochu jiné podobě. Již tehdy byly oblíbené třeba nápoje s Coca-Colou. Slavná americká limonáda u nás ale byla původně vzácným zbožím z dovozu a i když se od 70. let vyráběla i u nás, stále patřila mezi luxusnější nápoje. Bez problémů se však dala nahradit různými napodobeninami, jako byla třeba Citrokola, Arokola, Pragokola nebo slavnou českou Kofolou, jež spatřila světlo světa v 60. letech. Co se tedy u nás z těchto limonád míchalo?

Kolomaz/Kuba z Libně/Čeko libre/rumko – tak se kdysi říkalo počeštěné verzi populárního světového koktejlu původem z Kuby, Cuba Libre, do kterého se místo coly a pravého rumu z cukrové třtiny dávala Kofola či jiné colové limonády a tuzemák. Příprava je snadná – vysokou sklenici naplňte ledem, přidejte panák rumu (cca 50 ml) a vše dolijte limonádou. Někdy se používal i název letecká limonáda – kromě coly v ní mohla být třeba i tehdy nejběžnější žlutá limonáda. 

Houba/polejvák – v tomto případě se cola míchala s červeným vínem (výjimečně s bílým), což mělo své opodstatnění – limonáda totiž dokázala zachránit i chuť vína nevalné kvality. Nejčastěji se míchá v poměru 1:1, ale poměr můžete upravit. Alkoholický účinek lze zvýšit přidáním panáka rumu – pak se z drinku stává bambus s motorem, s dvojitou dávkou rumu hypermičuda. S fernetem navíc jste získali rudý kladivo nebo Leninovu pomstu. A jako pomsta to pro pijana opravdu následující den vypadalo.  

Hořká klasika s tonikem

Častou součástí tehdejších long drinků byl i tonik, tedy československá verze Chito tonik, který byl na trh uveden na konci 70. let minulého století. Jeho svěží a nahořklá chuť pak skvěle ladila hlavně s bylinnými likéry. 

Beton – jak již název (respektive první písmena ingrediencí) napovídá, šlo o spojení karlovarského likéru Becherovka s tonikem. Nápoj si získal oblibu nejen doma, ale i v zahraničí a dodnes je považován za takový náš národní koktejl. Do sklenice s ledem přilijte 40 ml Becherovky, dolijte tonikem, lehce promíchejte a přidejte plátek citronu.

Bavorák – zatímco beton měl pověst elegantnějšího pití, bavorák byl ryze „chlapskou“ záležitostí. Základem je Fernet, jehož výrazná hořkost si s tonikem výborně rozumí. Výsledkem je osvěžující, ale nahořklý drink, který se s oblibou popíjel v hospodách – ostatně vzhledem ke své podobnosti s pivem se tam výborně hodil. Jak na něj? Do sklenice s ledem se nalije 50 ml fernetu, přidá se tonik, krátce promíchá a ozdobí plátkem citronu. 

Griotka aneb s chutí višní

Sladký višňový alkoholický nápoj s cca 25 % alkoholu tmavě červené barvy patří k našim nejoblíbenějším likérům. Když se zalije horkou vodou, vytvoříte méně alkoholickou verzi grogu, hodí se ovšem i do mnoha dalších drinků. 

Šavle meče/čert/táta s mámou/vrtule – všemi těmito názvy se označuje poměrně jednoduchý nápoj, a to griotka s rumem, samozřejmě s tím tuzemským. Příprava je snadná – v panákové sklenici smíchejte rum a griotku v poměru 1:1. Ten je možné upravit ve prospěch rumu i griotky.

Mozeček/mozek v krvi – z griotky se daly připravit i vizuálně zajímavé panáky. Když se smíchala s vaječným likérem, připomínala závity v mozku. Do sklenice se nejprve musí nalít griotka, teprve pak pomalu a krouživým pohybem vaječný likér.

Utopenec, utopený komunista, polská vlajka – v tomto případě šlo o kombinaci griotky s vodkou. V tomto případě bylo třeba vytvořit dvě hezky oddělené vrstvy – spodní má být červená, horní světlá (bílá) – jako na polské vlajce. Do sklenice se proto nejprve nalila griotka a na ni opatrně čirá vodka. Pokud by se vám nápoj přece jen smíchal, můžete jej nazvat plameňák nebo růžovka. 

Krvavá záda – obsahují sice stejné ingredience jako předchozí nápoj, pití krvavých zad je ale zároveň takovým rituálem. Vodka a griotka se pijí současně ze dvou panáků držených za sebou mezi prsty tak, aby se mísily. Během pití bylo nutné si obléknout triko obráceně. Když jste ho pak po vypití obrátili zpátky, podle „krvavých zad“ se zjistilo, kdo pití nezvládl a pobryndal se.

Semafor – vrstvy, tentokrát tři, bylo nutné udělat i u semaforu. Nejprve se do sklenky nalil nejtěžší vaječňák, na něj opatrně přes lžičku griotka, aby stekla pod nněj,a nakonec zelená. Pokud přemýšlíte, proč se nápoji říká semafor, když jsou barvy obráceně, odpověď je jednoduchá. Jím se stane, když panáka obrátíte, tedy vypijete.

Červenáček – po jednom členovi Rychlých šípů z knih Jaroslava Foglara byla pojmenována míchačka podobná polské vlajce. V tomto případě se ale místo vodky používal gin. Spojitost s chlapcem proslulým červenou čapkou ovšem známá není. 

Zrádná vodka 

Běžně dostupnou lihovinou byla díky svému původu za socialismu i vodka. Ta se pila nejčastěji s džusem, ale existovaly i jiné kombinace. 

Lední medvěd – vodka smíchaná se sektem (nejčastěji ruským) byla kdysi oblíbeným silvestrovským drinkem. Obvykle se sekt smíchal jen s jedním panákem, když se přilily dva, stal se z ledního medvěda V-2 („fau cvaj“), se třemi panáky to byl Sojuz 3.

V zelených barvách

Dnes již zelená neboli peprmint likér tolik nefrčí, v minulosti se ale popíjel tento likér mátové chuti a výrazně zelené barvy poměrně často. A to i v míchaných nápojích. 

Vojenský mozek/zelený mozek/četař/flusanec – pod tímto názvem se ukrývala variace na mozek, v níž griotku nahrazovala právě zelená. Kombinace to byla jen pro otrlé a názvy jako žabí hlen, vodníkovo sperma či vejce se špenátem atraktivitě nápoje moc nepřidaly. 

Čert ve stromovce/cikán v jeteli/černoch v trávě – dnes by poslední dva nekorektní názvy neobstály, nicméně kdysi se tak označovala zelená s fernetem. Na Ostravsku ovšem nápoj seženete i pod názvem havířská nebo hornická vlajka, neboť zelenou a hnědou najdete na vlajce havířů. Je třeba oba nápoje nalévat opatrně, aby vznikly hezké dvě vrstvy. K zelené bylo možné místo fernetu přilít i rum, v tom případě jste namíchali koně v trávě neboli halí belí. 

Magické oko/bludička/tygří či rybí oko – do koktejlů se využívalo kdysi i pivo, v případě magického oka se obejdete dokonce bez míchání – stačí jen do sklenice s pivem vpustit panáka zelené i se sklenicí. Nápoj se pak popíjí opatrně, aby se likér do piva uvolňoval postupně. 

Cesta do lesa – to tento nápoj nebyl klasickým drinkem, ale spíš zábavou na celý večer. Vše začíná třetinkou piva, z níž se postupně upíjí a vypité pivo se dolévá zelenou, dokud není ve sklenici jen likér. Poté se jde z lesa stejným způsobem zpět (tedy upíjí se zelená a dolévá pivo). Cílem je mít opět jen sklenici s pivem. Říká se ale, že vyjít z lesa se údajně ještě nikomu nepodařilo. 

Náš tip: Retro drinkem dob minulých, i když nealkoholickým, byla i americká limonáda. Tu si můžete připravit podle našeho videoreceptu.