petram: Jen si dovolím přidat poznámku, že zmíněné Tamari je japonská sójová omáčka, která vzniká jako vedlejší produkt (dalo by se říci jako odpad) při zpracování miso pasty. Dělá se jen v Japonsku, v jiných zemích se sója fermentuje pomocí jiných mikrobiálních kultur. Sójová omáčka Tamari neobsahuje (na rozdíl od jiných sójových omáček) další ochucovadla, zvýrazňovače chuti a podobně. Obsahuje však více než 10% soli, používá se proto i k solení pokrmů.
1) V "topkách" je několik receptů, kde v názvu nebo v komentářích je použit název špecle, ale v těstě je jen jedno vejce. Špecle jsou ale těstoviny vícevaječné, podíl vajec v těstě bývá kolem 20%. To je pro ně typické. Takže až zde kolegyně Výbušná dala opravdu recept na špecle.
2) Kuchař Glabsi (0 receptů, jen komentáře) zde poučuje, že "Spätzle nejsou bavorske ale svabske (Schwäbisch)". Má pravdu, ty švábské jsou nejznámější a nejproslulejší. Vaří se však tradičně i v Bavorsku. Když jsem byl před asi 25 lety služebně v Horních Francích poblíž Bayreuthu (severní Bavorsko), jedl jsem poprvé špecle a moc mi chutnaly. Poptal jsem se, co to je, a řekli mi, že je to místní specialita - špecle. Takže i Bavoráci je považují za své.
3) Výbušná má pravdu, že se těsto shrnuje do vody (když se vaří doma) nožem z prkýnka. Špecle (bavorské i švábské) mají totiž tvar delších tlustších nudlí, ne nočků. Ty průmyslově vyráběné se vytlačují "jako provázky" strojově přes kruhové otvory průměru několika milimetrů. Dnes si je můžete koupit chlazené v Lidlu nebo v Kauflandu, opravdu originál z Německa (Schwäbische Spätzle).
4) S polohrubou moukou je ale v Německu trochu problém (možná ne všude). Já konkrétně musím dceři do Německa kupovat polohrubou mouku u nás v ČR, tam ji prý nesežene.
Nedělal jsem, tak nemůžu hodnotit. Podle popisu to asi bude dobré. Nepřirovnával bych to však k hummusu, s tím má společnou jen tu cizrnu, mrkev ani kokosové mléko se do hummusu nedávají. Naopak tady není sezamová pasta tahini, což je vedle cizrny druhá základní složka hummusu.
Já jsem se naučil vařit kuskus v Maroku, "rodné zemi" kuskusu. Kuskus nedáváme do vody, ale vodou (nebo vývarem) zaléváme kuskus. A nemícháme, necháme v klidu pod pokličkou, dokud se tekutina nevsákne. Teprve pak "pročechráme", nejlépe dvěma vidličkami.
Když jsem byl služebně v Sully sur Loire (malém městečku venkovského rázu) ve Francii, byli jsme v místní restauraci na oběd a objednali jsme si jídlo "které je pro ten kraj typické". Nabídli nám "pot au feu" a my kývli.
Po chvíli přinesl číšník hluboké polévkové talíře, větší dřevěné prkénko a velký (opravdu velmi velký) hrnec. Vše dal na stůl, zalovil v hrnci, vylovil velký kus vařeného hovězího masa, položil na prkénko a odkrojil z něj 4 plátky. Naběračkou pak nabral z hrnce polévku (hovězí vývar) s nudlemi a dal nám do talířků. Zbytek masa (ještě velký kus) dal zpátky do hrnce do polévky a hrnec odnesl.
Maso bylo druhým chodem. K němu přinesl pár brambor a vařenou zeleninu. Na stůl dal ještě misku s něčím, co připomínalo zvláštní hořčici a misku s jemným šedým štěrkem, který stavebníci u nás znají jako "potěrák". Pak jsme zjistili, že je to hrubá mořská sůl.
Je to prostě takový francouzský "eintopf".
V textu se píše, že se vejce nemají solit. Dokonce se to v textu zdůrazňuje opakováním a tučným písmem. V připojeném videu se sýr obaluje "ve vajíčku se solí". Přesvědčivá názorná ukázka.
Dovolím si ještě připomenout crème fraîche, smetanu s minimálně 30% mléčného tuku. Viděl jsem dokonce crème fraîche se 40% mléčného tuku. Crème fraîche se používá ve francouzské kuchyni, např. na známé quiche.
1) V "topkách" je několik receptů, kde v názvu nebo v komentářích je použit název špecle, ale v těstě je jen jedno vejce. Špecle jsou ale těstoviny vícevaječné, podíl vajec v těstě bývá kolem 20%. To je pro ně typické. Takže až zde kolegyně Výbušná dala opravdu recept na špecle.
2) Kuchař Glabsi (0 receptů, jen komentáře) zde poučuje, že "Spätzle nejsou bavorske ale svabske (Schwäbisch)". Má pravdu, ty švábské jsou nejznámější a nejproslulejší. Vaří se však tradičně i v Bavorsku. Když jsem byl před asi 25 lety služebně v Horních Francích poblíž Bayreuthu (severní Bavorsko), jedl jsem poprvé špecle a moc mi chutnaly. Poptal jsem se, co to je, a řekli mi, že je to místní specialita - špecle. Takže i Bavoráci je považují za své.
3) Výbušná má pravdu, že se těsto shrnuje do vody (když se vaří doma) nožem z prkýnka. Špecle (bavorské i švábské) mají totiž tvar delších tlustších nudlí, ne nočků. Ty průmyslově vyráběné se vytlačují "jako provázky" strojově přes kruhové otvory průměru několika milimetrů. Dnes si je můžete koupit chlazené v Lidlu nebo v Kauflandu, opravdu originál z Německa (Schwäbische Spätzle).
4) S polohrubou moukou je ale v Německu trochu problém (možná ne všude). Já konkrétně musím dceři do Německa kupovat polohrubou mouku u nás v ČR, tam ji prý nesežene.
Po chvíli přinesl číšník hluboké polévkové talíře, větší dřevěné prkénko a velký (opravdu velmi velký) hrnec. Vše dal na stůl, zalovil v hrnci, vylovil velký kus vařeného hovězího masa, položil na prkénko a odkrojil z něj 4 plátky. Naběračkou pak nabral z hrnce polévku (hovězí vývar) s nudlemi a dal nám do talířků. Zbytek masa (ještě velký kus) dal zpátky do hrnce do polévky a hrnec odnesl.
Maso bylo druhým chodem. K němu přinesl pár brambor a vařenou zeleninu. Na stůl dal ještě misku s něčím, co připomínalo zvláštní hořčici a misku s jemným šedým štěrkem, který stavebníci u nás znají jako "potěrák". Pak jsme zjistili, že je to hrubá mořská sůl.
Je to prostě takový francouzský "eintopf".
Předchozí 1 … 10 11 12 13 14 … 42 Další