Křemenáč je kvalitní houba našich lesů. V kuchyni má všestranné využití
Jednou z mála hub, kterou bezpečně pozná i začátečník, je křemenáč. Nelze si jej splést, protože nemá jedovaté ani nejedlé varianty. Výskyt této kvalitní pevné houby je vázán na druh stromu, v jehož blízkosti se vyvíjí podhoubí. Podle něho má obvykle jméno osikový, březový či dubový. Křemenáč roste od července do října v listnatých a smíšených lesích.
Křemenáč osikový má klobouk, který je červeně oranžový až cihlově červený, jemně plstnatý, nelesklý, masitý, v mládí polokulovitý až kulovitý. Pokožka klobouku přesahuje okraj, u mladých uzavřených plodnic přesahuje až na třeň. Později je klobouk klenutě rozložený.
Třeň je dlouhý asi 40–150 mm a tlustý asi 15–40 mm. V mládí je mírně břichatý, později válcovitý, tuhý, nerovný, silně šupinatý. Šupiny na třeni jsou pro křemenáče typické. V mládí jsou světlé (bělavé), později červenohnědé, směrem dolů tmavší. Mladé plodnice mají dužninu velmi jemnou, pevnou a chutnou. U starších v klobouku měkne, ve třeni tuhne a vysychá. Křemenáče málo červiví. Chuť i vůni mají příjemně houbovou.
Tipy a triky pro vás Všechny tipy a triky
Jak zpracovat křemenáče
Stejně jako univerzální hřiby mají i křemenáče všestranné využití.
- Třeně a ještě pevné klobouky větších plodnic jsou ideální na sušení. Z dobře usušených křemenáčů získáme výborný houbový prášek. Sušené křemenáče barví pokrmy pěkně dohněda, proto se často používají do tradičního houbového kuby.
- Pevné klobouky se hodí na řízky, do omáček, na smaženici a na další oblíbená jídla z hub. Jsou skvělé i k zavařování ve vlastní šťávě, v tuku či v octě.
Zdroj: Smotlachův atlas hub
Další tipy a triky
Přečtěte si Zobrazit více
Komentáře