Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Jednou z mála hub, kterou bezpečně pozná i začátečník, je křemenáč. Nelze si jej splést, protože nemá jedovaté ani nejedlé varianty. Výskyt této kvalitní pevné houby je vázán na druh stromu, v jehož blízkosti se vyvíjí podhoubí. Podle něho má obvykle jméno osikový, březový či dubový. Křemenáč roste od července do října v listnatých a smíšených lesích.

Křemenáč osikovýklobouk, který je červeně oranžový až cihlově červený, jemně plstnatý, nelesklý, masitý, v mládí polokulovitý až kulovitý. Pokožka klobouku přesahuje okraj, u mladých uzavřených plodnic přesahuje až na třeň. Později je klobouk klenutě rozložený.

Třeň je dlouhý asi 40–150 mm a tlustý asi 15–40 mm. V mládí je mírně břichatý, později válcovitý, tuhý, nerovný, silně šupinatý. Šupiny na třeni jsou pro křemenáče typické. V mládí jsou světlé (bělavé), později červenohnědé, směrem dolů tmavší. Mladé plodnice mají dužninu velmi jemnou, pevnou a chutnou. U starších v klobouku měkne, ve třeni tuhne a vysychá. Křemenáče málo červiví. Chuť i vůni mají příjemně houbovou.

Jak zpracovat křemenáče

Stejně jako univerzální hřiby mají i křemenáče všestranné využití.

  • Třeně a ještě pevné klobouky větších plodnic jsou ideální na sušení. Z dobře usušených křemenáčů získáme výborný houbový prášek. Sušené křemenáče barví pokrmy pěkně dohněda, proto se často používají do tradičního houbového kuby.
  • Pevné klobouky se hodí na řízky, do omáček, na smaženici a na další oblíbená jídla z hub. Jsou skvělé i k zavařování ve vlastní šťávě, v tuku či v octě.
Pokud se vám podaří nasbírat větší počet křemenáčů, doporučujeme vám výborný houbový pekáček podle našeho videoreceptu.

Zdroj: Smotlachův atlas hub

 

Komentáře

Další tipy a triky

Naposledy jste si prohlédli