Jídlo na kolejích aneb Historie jídelních vozů: Od kaviáru v Orient expresu až po vepřová líčka na pivě při cestách do Vídně

Průvodčí telegrafoval objednávky do restaurací při trati

První polovina 19. stoletív USA  byla obdobím rychle se rozšiřující železniční dopravy a také výstavby první transkontinentální železnice z východu na západ. Na dlouhé hodiny ve vlaku se cestující museli pořádně vybavit jídlem a pitím.

Toho nejprve využili restauratéři poblíž železničních zastávek. Připravili jídla před příjezdem vlaků do zastávky. Ten tam však stál maximálně půl hodiny, a když se zpozdil, cestující jídlo nestihli.

Lepší to bylo po vynálezu a rozšíření telegrafu v 50. letech 18. století. Průvodčí dostatečně dlouho před zastávkou prošel celý vlak a zapsal si objednávky cestujících, které pak telegraficky odeslal do příslušné restaurace, aby tam měli čas pokrmy připravit.

Jídelní vozy vyjely

O možnosti připojit k vlakům jídelní vozy se uvažovalo už od roku 1838. Dva restaurační vozy pak byly uvedeny do provozu v roce 1863 železniční společností Philadelphia, Wilmington and Baltimore Railroad. Šlo o běžné vozy, které měly uprostřed přepážku. Polovina vozu sloužila jako jídelní bar, druhá jako kuřárna. Jídlo se vařilo na velkých nádražích a vozilo se v parním boxu.

V roce 1867 George. M. Pullman představil na kanadské železnici Great Western Railroad svůj první takzvaný hotelový vůz. Byl to lůžkový vůz s malou kuchyňkou na jednom konci, ve zbytku vozu se stolovalo. Cestující si mohli vybrat z několika jídel připravených profesionálním kuchařem a pokrmy se servírovaly na luxusním nádobí na stolech pokrytých drahými ubrusy.  

Přijíždějí i do Evropy

S menším zpožděním doputovaly jídelní vozy i do Evropy, a to nejprve do Velké Británie, pak do Francie a brzy následovaly další země.

„Na území současné České republiky se objevily první restaurační vozy už v 19. století v dobách rakousko-uherské monarchie. Tehdy byly zaváděny také první luxusní expresy, kde měli cestující k dispozici nabídku jídel a nápojů přímo na svých místech,“ říká mluvčí Českých drah Petr Šťáhlavský. „Tyto služby zde zajišťovala především společnost CIWL, také se označovala jako Wagons Lits. Se jménem této společnosti jsou spojena jména řady slavných expresů, na prvním místě Orient Express.“

Luxus Orient expresu

Slavný Orient expres se jako vlak hotelového typu vždy skládal (a dodnes skládá) výlučně ze salonních, jídelních a lůžkových vozů. Stolování je tu i dnes naprosto výjimečným zážitkem. Milovníci luxusu si večeře a obědy užívají ve stylu 20. let minulého století. A příklad jídelníčku? Polévka z rajčat, sypaná bylinkami, humr nebo drahý kaviár, mořský vlk a kandovaný fenykl na omáčce z mušlí nebo hovězí svíčková s pikantní omáčkou. Jako dezert může být třeba třešňovo-pistáciová zmrzlina či výběr z francouzských sýrů.

Jídelní vůz jen na část cesty

Vraťme se ale domů. Československé státní dráhy (ČSD) vznikly v roce 1918 a po rozpadu monarchie navázaly na předchozí spolupráci c. k. státních drah s CIWL. Ta měla v Praze své depo a zajišťovala provoz restauračních vozů na území Československa.

Restaurační vozy byly často řazeny jen v části trasy dálkových vlaků, a o to v době podávání obědů nebo večeří. Například na trase Berlín – Budapešť šlo pouze úsek Podmokly (dnes Děčín) –Bratislava.

Tento princip fungoval i v druhé polovině 20. století. „V meziválečném období jezdily restaurační nebo bufetové vozy i na dnes zdánlivě bezvýznamných relacích,“ doplňuje Petr Šťáhlavský. „Ve své době se ale jednalo o frekventované spoje, třeba z Liberce přes Ústí nad Labem do Chebu nebo z Prahy do Svobody nad Úpou, kde jezdily hojně využívané lyžařské víkendové spoje“.

Místo ledu chladničky

Po roce 1948 přešel postupně provoz na jiné organizace a od roku 1959 ho zajišťovala nově založená společnost Jídelní a lůžkové vozy (JLV). Ta zastřešuje provoz restauračních vozů ČSD a následně ČD dodnes.

V uplynulých skoro 150 letech provozu restauračních vozů docházelo nejen k výměně vozů, ale měnila se také technologie přípravy jídel a jejich vybavení. Zatímco v minulosti byly restaurační vozy vybaveny sporáky na uhlí a později na plyn, dnes disponují moderními technologiemi. Chlazení ledem dodávaným do vozů ze speciálních výroben nahradily už dávno výkonné chladničky. 

Na čem si můžete pochutnat?

Restaurační vozy ČSD před rokem 1989 jezdily na vnitrostátních linkách, do socialistických zemí i na západ, například do Frankfurtu nad Mohanem. Po roce 1989 patřily mezi cílové destinace restauračních vozů ČD například Curych, Villach, Interlaken či Mnichov. Dnes jezdí mj. do Vídně a Grazu, Berlína a Hamburku, Budapešti, Varšavy nebo Košic.

Pokud se na podzim chystáte jet vlakem na jednu z těchto tras, určitě si pochutnáte. V nabídce jsou bramborová polévka s lesními houbami, vepřová líčka na černém pivě se smetanovou bramborovou kaší a restovanou červenou cibulí, telecí pečeně na barevném pepři s čočkovým salátem. Pokud maso zrovna nemusíte, je tu čočkový karbanátek s opékanými brambory nebo tvarohové šišky s mákem polité máslem!

Zdroje informací: foodtimeline.org, České dráhy, Jídelní a lůžkové vozy