„Il Boemo“ Josef Mysliveček měl na talíři spoustu zeleniny a mohl si pochutnávat na tiramisu, které sloužilo jako afrodisiakum

Pocházel z bohaté rodiny

Geniální umělec se dožil pouhých třiačtyřiceti let, z nichž zhruba dvě desetiletí prožil v cizině, převážně v Itálii. Tam také zemřel a tam je také v Římě pochován.  

Josef Mysliveček se narodil v roce 1737 do rodiny bohatého pražského měšťana a mlynáře. Dá se tedy předpokládat, že v dětství a mládí nijak netrpěl hladem. Mlynáři tehdy patřili mezi privilegované skupiny, Myslivečkův otec si navíc kromě rodného mlýna v Šáreckém údolí několik dalších ještě pronajímal.

Vyrostl na českých buchtách

U Myslivečků byl v té době na stole chleba z té nejlepší bílé mouky a různé koláče, buchty a další sladké pečivo. Polévky se zahušťovaly moukou a šetřit nemuseli na mase či mléku. Finanční situace rodiny se později zhoršila, ale to už Josef Mysliveček žil v italských Benátkách, později například v Bologni a v Římě.

Místo sádla olivový olej a spousta zeleniny

Italská gastronomie se od té středoevropské vždy odlišovala. A tak Mysliveček z domova zvyklý na těžší jídla měl najednou na talíři ryby, těstoviny a spoustu zeleniny. Místo v Čechách oblíbeného sádla se pokrmy připravovaly na olivovém oleji.

Zelenina byla hlavní součástí tehdejší stravy. Jedla se čerstvá nebo se lehce spařila v osolené vodě a podávala teplá s olivovým olejem, solí, čerstvě mletým pepřem, citronovou šťávou nebo pomerančovou šťávou.

Ryby a husté polévky

Jednoduše připravené ryby a mořské plody dominují italské kuchyni odjakživa. A tak se v 18. století ve většině míst Itálie servírovaly jen lehce opečené ryby ochucené citronovou šťávou a voňavými bylinkami. Z ryb se připravovaly také polévky. Oblíbené byly i polévky ze spoustou zeleniny. Maso převládalo telecí a kuřecí.

Trochu jiné rizoto

Skladatel Mysliveček nějakou dobu pobýval na severu Itálie, kde si místní rádi pochutnávají na rýži, která se zde i pěstuje. Oblíbené rizoto se tehdy většinou připravovalo tak, že se spolu s dalšími ingrediencemi vařilo ve vodě. Teprve na konci 18. století se postup změnil a rýže se nejprve lehce orestovala na másle nebo olivovém oleji a zalévala vývarem.

Těstoviny s rozinkami

Těstoviny v té době byly rozšířené po celé Itálii a jedli je chudí i bohatí. Ačkoli dnes si je většinou nedovedeme představit bez rajčatové omáčky, rajčata už se sice v 18. století v Itálii pěstovala, ale na svoji slávu si ještě musela pár desítek let počkat.

A jak se tehdy těstoviny konzumovaly? Servírovaly se hustě posypané parmazánem, někdy se dávala nakrájená šunka a na jihu Itálie nebyly výjimkou ani nasladko – s rozinkami a skořicí.

Sladký život

Zapomenout nesmíme na dezerty. Vždyť Italové si vždy rádi osladili život nějakou sladkou pochoutkou. V 18. století už byl běžný asi ten nejtypičtější italský dezert – tiramisu. K němu se váže legenda, podle které má údajně afrodisiakální účinky, proto ho majitelé veřejných domů nabízeli klientům. Vzhledem k tomu, že „Il divino Boemo“ Josef Mysliveček zřejmě zemřel na syfilis, možná si tiramisu často dopřával...

Náš tip: Pravé italské tiramisu není vůbec složité na přípravu. Vyzkoušejte ho například podle našeho videoreceptu:

Zdroje informací:

lifeinitaly.com: The History of Italian Cuisine

italiaoutdoors.com: The Food and Wine of Italy

trafalgar.com: A brief history of Italy's long-standing love affair with pasta