Retro okénko: Lékořicové konfity stávaly 3 Kčs a často se z nich ocucala jen cukrová poleva

S chutí lékořice

Lékořicové konfity byly vedle pestrobarevných lékorek v minulosti jedněmi z nejoblíbenějších bonbonů. Samozřejmě kromě klasických pendreků nebo dalších lékořicových sladkostí jiných tvarů. V této barevné formě ale byly mnohem atraktivnější hlavně pro děti nebo pro ty, pro něž byla samotná lékořice příliš výrazná. 

Jak se dělají lékořicové bonbony

Lékořicové bonbony jsou u nás oblíbenou cukrovinkou již pěknou řádku let. Vyrábí se z lékořice, jíž se přezdívá sladké dřevo, konkrétně z extraktu z jejího kořene. Ten se nejprve suší, pak se naseká na kousky nebo pomele a směs se vaří ve vodě, dokud nevznikne hustý sirup černé barvy pro lékořicové bonbony typické. 

Vzniklý lékořicový extrakt se kombinuje s cukrem nebo glukózovým sirupem, želatinou, škrobem či arabskou gumou. Hmota se lisuje do podoby tyčinek, provázků nebo tvaruje do formiček. Posléze se směs buď suší nebo nechává zatuhnout podle toho, o jaké bonbony jde.

Lékořicové sladkosti lze totiž sehnat v různých tvarech a podobách. V současnosti je ale často základem směsi pšeničná mouka, která se dochucuje anýzem, lékořicového extraktu je v takových bonbonech často jen minimum.  

Léčivá lékořice

Lékořicové cukrovinky se v minulosti prodávaly hlavně v lékárnách, neboť se používaly k léčebným účelům na různé zdravotní neduhy. Sloužily tak spíš jako léčebné pastilky. Ostatně, v lékárnách je občas seženete i dnes, lékořice se stále přidává do různých léčivých bonbonů nebo do čajových směsí.

Později se klasické dlouhé pendreky prodávaly i na poutích a jarmarcích a byly tak léta vnímány jako jedna z tradičních pouťových cukrovinek. 

V cukrové polevě i pro děti

Lékořicové sladkosti jsou nejvíc populární ve Skandinávii, kde mají dokonce v oblibě zvláštnost v podobě slané lékořice – pochutiny, která u mnohých vzbuzuje spíš rozpaky. I klasická lékořice má ale u nás status cukrovinky, kterou někteří milují, ale jiní by ji ani nevzali do úst.

To možná vysvětluje popularitu lékorek – barevných čtverečků z cukrové hmoty s plátkem lékořice uvnitř, nebo právě lékořicových konfitů, jež byly oblíbené již v dobách socialismu. 

Bonbony místo rtěnky

Lékořicové konfity měly podobu malých špalíčků (někteří jim říkali kládičky a někdo dokonce myší hovínka) obalených v cukrové polevě mnoha barev, která hezky křupala. Samotná poleva žádnou příchuť nemívala, nicméně cukr dokázal zmírnit aroma lékořice, což dělalo cukrovinku pro děti přijatelnější než klasický pendrek.

Spousta lidí navíc přiznává, že ani o samotnou lékořici nestáli, jak dokládají třeba slova pamětníka Michala ve facebookové skupině RetroMania: „Jsem vždy ocucal obal a lékořici vyplivl.“ Bonbony se ale daly využít i jinak: „Červenýma jsme si malovali rty, jakože je to rtěnka,“ vzpomíná třeba ve stejné skupině Lída. 

Oblíbené lékořicové konfity

V dobách socialismu se lékořicové konfity vyráběly pod značkou Sfinx. Tyto sladké bonbony s vůní lékořice jsou u nás k dostání dodnes, a to české i zahraniční. Prodávají se pod názvy jako sekané konfity, lékořicové dražé nebo lékořice v barevné krustě. A jak už to tak bývá, spousta pamětníků říká, že bonbony nechutnají tak, jako kdysi. I tak jsou ale mnozí rádi, že úplně nezmizely. 

Náš tip: Milovníci bylinek a větrových cukrovinek, mohou vyzkoušet třeba i sirup podle našeho video receptu.