Znáte kdoule? Záhadné trpké ovoce z klášterních zahrad dalo název marmeládě
24. 9. 2021 Životní styl
Vypadají trochu jako hrušky, trochu jako jablka a specifické jsou tím, že jsou v čerstvém stavu téměř nepoživatelné. Naše babičky používaly kdoule běžně, pak se na ně ale trochu zapomnělo, což je škoda. V obchodech je nekoupíte, takže nezbývá než si je vysadit na zahradě nebo najít farmáře s kdoulovým sadem.
Oblíbené ovoce našich babiček
Za starých časů byly kdoule poměrně oblíbeným ovocem. Kdouloně - menší stromy nebo spíš keře s kulovitou korunou a tmavě zelenými listy - na nichž plody rostou, zkrášlovaly na jaře zahrady svými velkými voňavými bílými nebo narůžovělými květy podobajícími se jabloním. Často byly kdouloně kvůli nim pěstovány i jako okrasné stromy. Jejich předností bylo i to, že kvetly později, takže nezmrzly, jak se často stává u jiných druhů ovoce. Jejich čas pak nastal ještě na podzim, kdy je ozdobily nepravidelně tvarované, hrbolaté a lehce ochmýřené tmavě žluté plody podobající se jablkům a hruškám. Kdoule dozrávají na konci září, i když sklízet se dají spíš až během října a stejně je pak vhodné nechat je ještě trochu odležet uskladněné někde v chladu a temnu 6-8 týdnů, aby dozrály úplně. Naše babičky z nich vařily marmelády a rosoly a dávaly si je také na provonění do skříní mezi prádlo. I vystavené v bytě poslouží víc než mnohé osvěžovače vzduchu. Kdoule jsou totiž výjimečné svou nádhernou vůní po vanilce a citrusech. Aromatické jsou až tak, že se nedoporučuje je uskladňovat společně s jablky a hruškami, aby ovoce nenasáklo od kdoulí jejich aroma. I když vzhledem k příjemné vůni by to určitě nebylo na škodu.
Mohlo by vás zajímat
Vyvolaly kdoule trójskou válku?
Kdoule jsou prastarým ovocem, pocházejí z oblasti střední a západní Asie, odkud se rozšířily do Evropy. Podle stránek Britannica.com byly populární již ve starověkém Řecku a Římě. I jejich latinský název cydonia prý je odvozen od starého již zaniklého města na Krétě Cydonia, které se nacházelo tam, kde dnes leží bývalé hlavní město ostrova Chania. Kdouloň tu byla brána jako symbol štěstí, lásky a plodnosti. Kdoulím se říkalo Venušina jablka a byly spojovány s římskou bohyní lásky a krásy Venuší a řeckou bohyní krásy Afroditou. Často se používaly jako obětiny a při různých obřadech. Jak se píše na webu Splendidtable.org, kdoule prý byla dokonce oním pověstným zlatým jablkem sváru, které trójský princ Paris dal bohyni Afroditě a rozhodl tím spor mezi Hérou, Athénou a Afroditou o to, která z nich je nejkrásnější. Afrodita mu za to slíbila lásku nejkrásnější ženy světa Heleny, což celé vyústilo v Trójskou válku. Kdoule by se tak mohly zdát jako trochu problematické ovoce, brzy se ale přišlo i na jejich léčivé účinky, což vedlo k jejich vysazování v klášterních a zámeckých zahradách ve středověku. Podle webu Healthline.com je v nich hodně vitaminu C a mědi, dále o trochu menší množství vitaminů skupiny B, železa, draslíku a hořčíku. Obsahují málo kalorií, hodně antioxidantů, ulevují při těhotenských nevolnostech, používají se při žaludečních obtížích, průjmech a dokonce zlepšují imunitu. Dnes se kdouloně pěstují nejvíc právě v oblasti Středomoří, u nás se jim víc daří v teplejších oblastech, třeba na jižní Moravě.
Mohlo by vás zajímat
Doporučovala je i Rettigová
Syrové plody kdoulí jsou poměrně tvrdé, sladkokyselé a hodně trpké. Z toho důvodu se nedoporučuje je konzumovat zasyrova. Riskovali byste břichabol a ani by vám nechutnaly. Pokud je ale tepelně upravíte, jsou přímo úžasné. Vynikající jsou jen osmahnuté na másle se skořicí a ozdobené šlehačkou nebo zakysanou smetanou jako dezert. Příjemně ovoní i jablečné moučníky nebo třeba jablečné pyré. Pro jejich výraznou chuť je již M. D. Rettigová doporučovala podávat ke zvěřině a vařenému hovězímu žebru. Nejčastěji se z kdoulí vaří marmelády a džemy. Ostatně za slovo marmeláda vděčíme právě kdoulím. Vzniklo totiž z výrazu „marmelo“, které v portugalštině označuje kdoule. Z něho pak bylo odvozeno portugalské marmelade a pak i anglické marmalade, neboť původně se zavařenina dělala převážně z kdoulí. V Portugalsku a ve Španělsku je dodnes populární speciální rosol z kdoulí, který je tak tuhý, že se musí krájet na plátky. Říká se mu kdoulový sýr a stylově se podává k měkkým či tvrdým sýrům. Stejně jako jablka a hrušky lze i kdoule pálit. Vzhledem k tomu, jak málo se ovoce pěstuje, je i výsledný produkt kdoulovice vzácný a drahý. Díky aromatičnosti kdoulí však vznikne přímo nádherně vonící pálenka s příjemným citrusovým nádechem.
Témata
Recepty k tomuto článku
Mohlo by vás zajímat
Přečtěte si Zobrazit více
Vynálezce hromosvodu Prokop Diviš měl na talíři pečené knedlíky s dušenou kapustou, v době půstu pak i šneky a žáby
Kdouloň a její využití: Dřevina našich babiček nám nabízí příjemně aromatické plody k výrobě proslulého želé
Kdoule příjemně voní a chutná, potřebuje ale tepelnou úpravu. Připravujeme z ní želé a používáme ji do koláčů
Náhodný recept Zobrazit více
Nejnovější recepty Více
Jablka na másle a medu s ořechy
Přidáno před 3 minutami
Palačinková roláda s marmeládou a krémem
Přidáno před 4 hodinami
Houby v oleji
Přidáno před 19 hodinami
Kroupové rizoto s králičím masem, červenou řepou a koprovou smetanou
Přidáno před 19 hodinami
Kuřecí stripsy z trouby s vlažným dýňovým salátem
Přidáno 5. 10. 2024 14:53
Diabetické lívanečky s kysanou smetanou a borůvkami
Přidáno 5. 10. 2024 12:27