Pět kroků k dokonalé velikonoční nádivce: Maso je lepší osmahnout, nadýchanost zajistí sníh z bílků a pórek dodá šťavnatost

Slaná velikonoční delikatesa

Velikonoční nádivka je specialita, která je stejně důležitou součástí Velikonoc jako malovaná vajíčka, beránek nebo mazanec. Obvykle se jí říká nádivka, setkat se ale můžete si názvy hlavička, sekanina, sekanice, jeřábek, řežábek či velikonoční svítek. Připravuje se na Bílou sobotu nebo na Boží hod velikonoční. Ta nedělní byla v minulosti mnohem slavnostnější a bohatší, sobotní by měla být bez masa, neboť Bílá sobota je ještě postním dnem.

Velikonoční nádivka je specialita mnoha tváří a skoro každá rodina má na nádivku nějaký svůj vlastní recept, na který nedá dopustit. Základ je však vždy stejný a je pár surovin, bez nichž se nádivka zkrátka neobejde. Jaké to jsou a jak dosáhnout toho, aby byla nádivka krásně nadýchaná a chutnala skvěle?

1. Pečivo předem opečte

Základní surovinou pro přípravu nádivky je samozřejmě pečivo. Obvykle se používají rohlíky nebo housky nakrájené na kostičky, klidně je ale můžete nahradit i toastovým chlebem nebo vekou, ty se aspoň krájejí jednodušeji. Pečivo je třeba namočit do nějaké tekutiny, aby změklo.

Obvykle se používá mléko, pro jemnější a lahodnější chuť můžete použít smetanu a výraznější chuti dosáhnete, když kostičky namočíte do vývaru. Pečivo se rovněž doporučuje před namočením lehce opéct na pánvi nebo na plechu v troubě. Díky tomu se pak po namočení do mléka úplně nerozmočí na kaši a v nádivce bude patrná krásná „pečivová“ mozaika. 

2. Uzené dodá chuť

Velikonoční nádivce se někdy říká hlavička, to proto, že se do ní původně dávala vařené maso z telecí hlavy. To v novodobých receptech nahradilo maso uzené. To by mělo být pokud možno tučné, neboť tuk je nositelem chuti. Nejvhodnější je proto bůček, uzená krkovice nebo slanina. Maso nakrájejte na drobné kostičky a před přidáním do směsi pečiva je dobré je osmažit na pánvi na troše tuku. Bude mít pak výraznější chuť. 

Chcete-li mít nádivku trochu dietnější, můžete použít nějaké bílé maso, třeba kuřecí, krůtí nebo králičí. Dřív se dokonce říkalo, že v nádivce by měly být tři druhy masa. Použít lze i jehněčí nebo třeba kůzlečí – zkrátka mladé maso, které k Velikonocům jako svátkům jara patří. 

3. Máslo nebo jiný tuk

Tuk se do nádivky dostane částečně z opečeného masa, pro lahodnější chuť je ale do směsi lepší vmíchat i trochu másla. To můžete utřít se žloutky, které rovněž v nádivce musí být, neboť v ní fungují jako pojivo. Máslo lze přidat do směsi i rozpuštěné, případně je můžete nahradit i sádlem. 

4. Bylinky zajistí krásnou barvu

Správná velikonoční nádivka musí jako typický jarní pokrm obsahovat i něco zeleného. Obvykle jsou to čerstvé jarní kopřivy, které jsou plné živin, použít lze ale i jiné volně rostoucí bylinky. Za starých časů to byly třeba listy kontryhele, popence, sedmikrásek či pampelišek. Ty ovšem můžete nahradit i nasekanou petrželkou, případně lístky mladého špenátu.

Výraznější chuť zajistí nasekaná jarní cibulka, pažitka či zelené části pórku. S pórkem je pak nádivka i o trochu šťavnatější. O lepší chuť se kromě bylinek postará i koření. Do nádivky kromě pepře patří i špetka muškátového oříšku. Pro větší pikantnost do ní můžete dát i sušený nebo prolisovaný česnek.

5. Sníh pro nadýchanost

Vejce jsou důležitou součástí nádivky i kvůli tomu, že jsou považována za symbol nového života a k Velikonocům tak neoddělitelně patří. Můžete je přidat najednou, lepší je ale oddělit bílky od žloutků, bílky vyšlehat do sněhu a ten přidat do nádivky nakonec, aby byla krásně nadýchaná. Je to lepší varianta než tradiční kypřicí prášek. Chcete-li si lehkost nádivky pohlídat, můžete přidat společně se sněhem i lžičku kypřicího prášku. 

Náš tip: Nádivku si pak můžete připravit podle našeho videoreceptu.