Zdravé Vánoce našich prababiček: Dětem se dávaly panenky z ovoce, k snídani melta a místo bonbonů oříšky

Vánoce v klidu a pohodě

Současné Vánoce jsou pro většinu lidí obdobím shonu. Honíme se za dárky, dokonale naklizeným bytem, hromadou cukroví a vůbec spoustou jídla, které se snažíme navařit a napéct a pak máme jen výčitky, jak jsme to zase přehnali. Vánoce zkrátka v poslední době ztrácejí svůj náboženský rozměr a stávají se vlastě jen svátky konzumu, které si nakonec přes všechen ten stres ani neužijeme. 

Chudé ale kouzelnější

Na počátku 20. století se svátky mnohem nesly ve znamení rodinné soudržnosti, tradic a vděčnosti za to, co člověk měl. Příčinou byla těžká válečná a poválečná léta i hospodářská krize ve 30. letech. Lidé si více vážili drobností a radost jim často udělaly i maličkosti, které bychom dnes možná přehlédli.

Vánoční svátky tak byly mnohem prostší a obyčejnější, neboť spousta lidí neměla tolik peněz. Nekupovali tak zbytečnosti a i dětem se dávalo dárků jen pár. Lidé si byli zkrátka víc vědomi duchovního rozměru svátků. Mnohem víc je vnímali jako oslavu narození Ježíše Krista, uvědomovali si pravou podstatu Vánoc a víc vnímali jejich kouzlo. 

Co se jedlo na Vánoce v minulosti?

Vánoce nebývaly ani takovými svátky obžerství jako v současnosti. Z důvodu nedostatku si mnozí naši předkové ani nemohli dovolit tolik plýtvat jídlem jako dnes. Strava našich prababiček ovšem byla nejen prostší, ale i mnohem zdravější. Vánoční tabule nepřetékala hromadou jídla, přesto se na ní objevovala tradiční jídla – kapr, houbový kuba z krup, čočka, hrachová kaše, polévky z luštěnin nebo sušených hub.

Recept na smaženého kapra se sice u nás objevil již v 19. století, větší popularity dosáhl ale až po druhé světové válce a do té doby se kapr jedl na modro (povařený s kořenovou zeleninou v octovém nálevu) nebo na černo s omáčkou ze sušeného ovoce. Za První republiky byli tradičním vánočním pokrmem také i šneci. 

Sušené ovoce místo cukroví

Sušené ovoce bývalo rovněž oblíbenou sladkostí a pochutinou, stejně jako ořechy. Cukroví se sice u nás stalo součástí vánočních svátků již na konci 19. století, nicméně bylo výsadou bohatších domácností. Oblíbeným cukrovím byly třeba perníčky, které se doslazovaly hlavně medem, neboť cukr býval rovněž vzácností. Až do 2. světové války se u nás připravovalo také cukroví z vánočkového těsta.

Ovoce bývalo v chudých domácnostech i tradiční součástí vánoční výzdoby (věšelo se třeba i na stromeček). Pro děti se také připravovaly figurky vyrobené ze sušeného ovoce (švestek či sušených jablíček). Děti si s nimi pohrály a pak si na nich i pochutnaly. Na stole nesměla chybět ani jablíčka, která se na Štědrý den rozkrajovala, aby se zjistilo, zda je v jejich středu hvězdička, která předpovídala štěstí, nebo křížek, jenž předvídal nemoc.  

Likéry a melta

Střídmě se i popíjelo. Z alkoholických nápojů se nejvíc pilo pivo, víno bylo luxusnějším nápojem pro bohaté, běžnější byly likéry nebo domácí pálenky. Oblíbené byla hlavě bylinné likéry na lepší zažívání.

Již v dobách První republiky si mohli lidé dopřávat na zahřátí čaj, ale rovněž jen bohatší vrstvy, v chudých domácnostech a na venkově se pila hlavně melta – náhražka kávy z cikorky (praženého kořene čekanky), cukrové řepy, ječmene a žita. Díky tomu byly Vánoce nejen klidnější, ale i zdravější – bez přejídání, těžkých jídel a následných výčitek.

Náš tip: Tradičním jídlem byl v minulosti třeba houbový kuba. Toho si můžete udělat podle našeho videoreceptu.