Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Když přijde řeč na klasické české omáčky, většina lidí si vybaví rajskou, koprovku, houbovou, případně křenovou. V minulosti byla jejich nabídka ale ještě pestřejší. Jednou z oblíbených omáček bývala třeba i ta sardelová. K masu s knedlíkem byla vynikající.

Omáčka – česká klasika

Omáčky jsou tradiční součástí české kuchyně a patří k pokrmům, které jsou pro ni skutečně typické, nikoli převzaté z kuchyní okolních zemí.

Jsou neodmyslitelnou součástí nedělního oběda, v němž tvoří doplněk k masu a ke knedlíkům nebo k jiným přílohám. I když se někdy podobají jiným zahraničním jídlům, pro klasické české omáčky je typický speciální způsob přípravy. 

Vývar a jíška jsou základ

České omáčky nevznikají společným dušením různých surovin a pak jejich rozmixováním. Na jejich počátku stojí jíška připravená z másla a mouky, která se zalije vývarem z masa nebo zeleniny.

Tak vznikne tzv. omáčkový základ, který pak už jen stačí dochutit podle toho, jakou omáčku máte v plánu dělat. Hotová omáčka se servíruje společně s plátky masa, z něhož se připravoval vývar, a s knedlíky, což je sváteční obědová klasika. Případně existuje prostší verze, v níž maso a knedlíky nahrazují natvrdo vařená vejce a brambory. 

Omáčky v mnoha verzích

Zatímco dnes se v českých domácnostech nejčastěji připravuje rajská, koprová, křenová nebo houbová či případně pažitková, ve starých kuchařkách lze dohledat recepty na mnohem víc druhů. K běžným omáčkám tak patřila i povidlová, okurková, cibulková, kaparová, celerová nebo právě sardelová.

Recept na poslední zmiňovanou se tak objevuje třeba ve slavných prvorepublikových kuchařských knihách, jako byla třeba ta od Marie Janků-Sandtnerové nebo Anuše Kejřové. 

Sardelky jako prvorepubliková delikatesa

Dnes si sardelky nebo také ančovičky spojujeme spíš se středomořskou kuchyní, v níž se přidávají do těstovinových jídel nebo na pizzu marinara, patří do dresinku na slavný Caesar salát nebo do různých sendvičů.

Sardelky ovšem bývaly oblíbeným dochucovadlem i v prvorepublikové české kuchyni, a dokonce již mnohem dříve. Používala je například M. D. Rettigová. Sardelkami se plnili španělští ptáčci, přidávaly se do tatarské omáčky a sardelové máslo se podávalo na chlebíčcích.

Sardelky dodaly ideální slanou a výraznou chuť omáčce, která skvěle pozvedla i obyčejný plátek hovězího na delikatesu. Výborně ale doplňuje také vařený jazyk. Podávat ji můžete klasicky s knedlíkem i s bramborem. Do sardelové omáčky můžete použít sardelovou pastu, ale lepší jsou celá filátka rybiček naložená v oleji. 

Sardelová omáčka podle Sandtnerové

Omáčku proslavila již v roce 1905 ve své Úsporné kuchařce – Zlaté knize malé domácnosti kuchařka a spisovatelka Anuše Kejřová, nicméně recept na ni nechyběl ani v dnes o trochu slavnější kuchařské knize Marie Janků Sandtnerové. A podle ní si ji můžete připravit nyní i vy. 

Budete potřebovat: 20 g másla, 30 g hladké mouky, 20 g cibule, 20 g másla, 2 sardele, 2 lžíce smetany, sůl, vývar podle potřeby.

Jak na to?

  1. Cibulku oloupejte a nakrájejte nadrobno. V kastrůlku rozpusťte máslo, přidejte cibulku, zasypte moukou a připravte žlutou jíšku. Zřeďte ji vývarem (držte se pravidla, že studená jíška se zalévá horkým vývarem a horká studeným, aby nevznikly hrudky), povařte a poté proceďte. 
  2. Sardele utřete s máslem a prolisujte. Sardelové máslo vmíchejte do omáčky, přidejte smetanu a podle chuti lehce osolte. V omáčce skvěle chutnají také kapary. 

Na další klasické české omáčky se podívejte do naší fotogalerie: 

Fotogalerie - Omáčky jsou doménou české kuchyně

Ukázat 14 fotografií

Náš tip: Podle našeho videoreceptu můžete připravit také pažitkovou omáčku. 

 

Recepty k tomuto článku

Komentáře

]