První „kuchařka“ pochází ze starověké Mezopotámie. Takhle se vaří ječná kaše s datlemi podle 4 000 let starého receptu

Úrodný půlměsíc

Ve staré řečtině slovo „mesopotamia“ znamenalo „země mezi řekami“. A oblast mezi řekami Eufrat a Tigris patří do tzv. úrodného půlměsíce území dnešního Iráku, severovýchodní Sýrie, jihovýchodního Turecka a jihozápadního Íránu. Právě tady dva tisíce let před naším letopočtem žili Sumerové, kteří kromě prvního právního kodexu (Chammurapiho zákoník) zaznamenali i první recepty. Použitelné recepty (ve skutečnosti seznamy ingrediencí, nikoliv časy vaření a míry jako dnes) však byly přepsány až v minulém století.

Ječná kaše a ryby

Základními surovinami sumerské stravy byly obiloviny, na prvním místě ječmen, pak pšenice a proso. Každodenní jídlo se skládalo z ječné kaše nebo ječných koláčů s cibulí nebo hrstí fazolí a zapíjelo se ječným pivem. Mezopotámský chléb byl obyčejně hrubý, plochý a nekvašený, ale z jemnější mouky se dal upéct lepší a chutnější chléb. Chléb mohl být také ochucen máslem nebo olejem, mlékem, sýrem, ovocem či ovocnou šťávou nebo sezamovými semínky.

Sumerové vyráběli sýry, tloukli máslo a lisovali rostlinný olej. Oblíbeným nápojem bylo pivo, víno pili jen zřídka. Součástí jídelníčku byly ryby. V mezopotámských řekách jich bylo hodně, v textech z doby před rokem 2300 př. n. l. se píše o více než padesát různých druzích!

Jedlo se i vepřové

Maso bylo ve městech běžnější než na řídce osídleném venkově, protože se v horku rychle kazilo, ale hovězí a telecí maso bylo všude oblíbené u lidí, kteří si je mohli dovolit. Většina hovězího masa byla pravděpodobně tvrdá a tuhá. Hovězí dobytek se totiž obvykle porážel až na konci svého pracovního života...

Pravděpodobně křehčí a určitě častější bylo skopové maso. A hojně se konzumovalo i vepřové maso, které tehdy ještě na Blízkém východě nebylo tabu. Jedla se také drůbež včetně kachen a holubů. Maso se sušilo, udilo, solilo nebo se připravovalo pečením či vařením. 

Olivy jen zřídka

Zahrady v Mezopotámii, s dostatkem vláhy ze zavlažovacích kanálů, byly bohaté na ovoce a zeleninu. Z ovoce na stole byly šťavnaté melouny,  jablka, meruňky, třešně, fíky, moruše, hrušky, švestky, granátová jablka a kdoule. Ovoce se uchovávalo v medu, různé potraviny včetně jablek se sušily.

Ze zeleniny se pěstovaly cibule, pórek a česnek, salát, zelí a okurky, mrkev a ředkvičky, řepa a tuřín a různé druhy luštěnin včetně fazolí, hrachu a cizrny. Zajímavé je, že dva hlavní pilíře středomořské stravy – olivy a hrozny –  se v mezopotámské kuchyni vyskytovaly jen zřídka.

Kaše s datlemi (sasqu)

Nejdůležitější ovocnou plodinou, zejména v jižní Mezopotámii, byly datle. Datle byly bohaté na cukr a železo a snadno se uchovávaly. Podobně jako ječmenu se datlovníku dařilo na poměrně slané půdě a byl jednou z prvních rostlin, které zemědělci domestikovali.

Jemná kaše krémové konzistence (sasqu) je popsaná v palácových záznamech z města Mari. Připravovala se z mleté pšenice nebo ječmene. Budete potřebovat:

• 2 šálky mléka nebo vody
• ¾  šálku ječné mouky
• sůl a datlový sirup podle chuti
• ¾  šálku nasekaných datlí

Mouku dejte do hrnce a za stálého míchání pomalu přilévejte mléko. Přiveďte k varu, snižte teplotu a vařte 5 minut. Dochuťte solí a datlovým sirupem. Servírujte posypané nasekanými datlemi.

Zdroje informací: 

newadvent.org: Babylonia

foodtimeline.org: Ancient Mesopotamian foods

Fotogalerie - Mezopotámie

Ukázat 4 fotografie