Krajové speciality: Zelná polévka couračka se dělávala jako postní, ale s uzeným nebo se slaninou chutná ještě lépe

Co se dělávalo z kysaného zelí

Kysané zelí představovalo za starých časů jeden z mála zdrojů vitaminů a živin v zimním období a také oblíbenou ingredienci a součást mnoha pokrmů. Populární byly hlavně zelné polévky, které byly pro lidovou stravu typické a existovala jich celá řada.

Říkávalo se, že kdybyste pět hospodyň v jedné vesnici požádali, ať vám uvaří zelnou polévku, každá ji udělá trochu jinou. Jednou z nich je i couračka, polévka s kysaným zelím a bramborami, která se obvykle připravovala jako hlavní jídlo a byla většinou hustá tak, že v ní až stála lžíce. 

Různé názvy zelné polévky

Couračka je vlastně klasická zelňačka – obvykle se dělá světlá, ale může mít i červenou barvu po mleté paprice. Hodně se podobá jiné slavné zelné polévce kyselici, která je tradiční polévkou na Moravě, především na Valašsku.

Setkat se ale můžete i s dalšími názvy zelných polévek – couralka, cacarda, cacarka, čampračka, gaťovica, chrástková, kapusnica, koži brada, koži pysk, kyselica, kyselka, roztrhané rukávce, šlompračka nebo zelnovka. 

V Čechách couračka, na Moravě kyselica

Všechny názvy jsou svým způsobem odvozeny právě od hlavní ingredience – zelí. To se krouhá na nudličky, které bývají někdy tak dlouhé, že se až courají ven z talíře, a když se polévka nabírala z hrnce umístěného uprostřed stolu, couraly se po něm. Kromě toho nudličky zelí vypadají jako cancoury (cacarka), zelí při jídle visí ze lžíce, takže pak připomíná kozí bradu, nebo vlákna vypadají trochu jako roztrhané rukávce.

Vedle moravské kyselice se do dnešních časů nejvíc dochoval hlavně název couračka, který se používal nejen v Podkrkonoší a v Krkonoších, ale i na Kolínsku, Ledečsku, Královéhradecku, Čáslavsku a Chotěbořsku.  

Co přidat do couračky?

Kromě zelí patří do couračky i brambory. Právě brambory a kysané zelí se spolu tradičně kombinovaly v mnoha pokrmech staročeské kuchyně. A couračka se řadila k těm nejobyčejnějším jídlům chudých vrstev – tato sytá polévka jim měla poskytnout dostatek síly a živin a dokázala zahřát i v krutých zimách.

Couračka se často připravovala jako typická postní polévka – tedy bez masa a uzenin. Vařila se ovšem i její luxusnější verze – s opečenou slaninou a někdy i s klobásou nakrájenou na kolečka. Výraznou chuť zelí navíc v polévce příjemně zjemňuje i tučná smetana, již lze nahradit mlékem, jak se dřív dělávalo v chudších rodinách. Jako alternativa se používá i mléko kysané nebo zakysaná smetana. 

Recept na couračku z Krkonoš

Chcete-li si tedy udělat opravdu poctivou staročeskou couračku, můžete se do toho pustit podle následujícího receptu z Krkonoš. Používá se do ní uzené koleno a chutná s ním naprosto skvěle. 

Budete potřebovat: 1–1,5 l vody, 200 g kysaného zelí, 1 uzené koleno, 500 g brambor, 200 ml kysaného mléka nebo zakysané smetany, asi 20 g hladké mouky, 3 vejce, sůl, mletý pepř, kmín a ocet. 

Jak na to? 

1. Zelí dejte do cedníku a nechte je okapat. Pak je propláchněte a překrájejte na menší kousky.
2. Brambory oloupejte a uvařte zvlášť v mírně osolené vodě doměkka. 
3. Maso z kolene nakrájejte na drobné kousky. Dejte je vařit do osolené vody s kmínem a pepřem.
4. V mléce rozšlehejte trochu mouky a vytvořte tzv. záklechtku. Vlijte ji do vody s uzeným kolenem a dobře provařte zhruba 20 minut.
5. Ke konci přidejte zvlášť uvařené brambory a rozšlehaná vejce. Dosolte a okyselte octem (pokud je třeba) a pár minut povařte.

Náš tip: Vydatnější couračku s klobásou si můžete uvařit i podle našeho videoreceptu. 

Zdroje informací: Pardubice.rozhlas.cz, Kramerius.lib.cas.cz