Pravá valašská kyselice: Polévka z brambor a zelí, která postaví na nohy i horala, se dá vylepšit klobáskou nebo houbami

Co odlišuje kyselici od kysela?

Zelných polévek existuje celá řada a také těch s nakyslou chutí. Do některých se přidává zelí kysané, do jiných se nakrouhá čerstvá hlávka a v jiných polévkách zelí vůbec není a kyselé chutě se dosahuje pomocí kysané smetany, octa nebo třeba kvásku jako v případě krkonošského kysela. Právě pro podobný název jsou názvy kyselo a kyselice často zaměňovány. Právě kyselo ale musí ale být oproti kyselici vždy s kváskem, v kyselici zase obvykle bývá zelí, kvásek v ní ale chybí. Dají se ovšem najít i prastaré recepty, kde zelí doplňuje chlebový zákvas.

Kyselica versus kapustnica

Pravá valašská kyselice ovšem není jen tak obyčejná zelná polévka. Ty se totiž většinou připravují s mletou paprikou, která jim dodává načervenalou barvu. To je také hlavní rozdíl, který odlišuje kyselici od slovenské kapustnice. Na rozdíl od této červené polévky má totiž kyselice bílou nebo světlou barvu a navíc bývá mnohem hustší. V kyselici by rovněž neměly chybět brambory, houby a tučná smetana, v chudších rodinách jen mléko. Pro lepší chuť se navíc mohlo přidat i máslo, pro vůni do ní zase patří bobkový list, kmín a majoránka.

Naopak v ní nutně nemusí být kysané zelí, které pak nahrazuje třeba právě kysaná smetana. V této variantě bez zelí se polévka dělala například v okolí Zlína a tak trochu připomínala jihočeskou kulajdu. V ní pak samozřejmě nesměly chybět houby. Na přilepšenou do ní někteří dávají i na kostičky nakrájené uzené maso, špek nebo kolečka klobásy. Pokud se polévka připravovala během půstu, byla vždy bez masa, to pak mohlo nahradit rozšlehané vajíčko.

Polévka valašských horalů

Kyselice se na Valašsku dělá již téměř od 19. století. Původně byla polévkou těch nejprostších obyvatel Valašska, což byl sám o sobě chudý kraj. Lidé toho neměli mnoho k dispozici a tak žili podle rčení: „Zemáky a zelé, živobytí celé.“ V těžkých podmínkách ale bylo třeba někde získat sílu na práci a vydatná polévka plná brambor k tomu byla ideální. Kysané zelí v ní pak bylo výborným zdrojem vitaminů.

Kyselice pro chudé

Kyselice se také často dělala jako jednoduchá a rychlá polévka, když měla hospodyně spoustu práce s pečením nějakých koláčů na neděli nebo na posvícení. Když se navíc podávala s krajícem chleba bez problému nasytila i ty největší hladovce. V zimě se pak připravovala hutnější, v létě se naopak vařila kyselice řidší. Ta nejpůvodnější se ovšem dělala pouze z vody z kysaného zelí, která se jen zahustila moukou, případně s trochou smetany nebo mléka a aspoň se ušetřilo samotné zelí. Ostatně od této kyselé vody dostala kyselice svůj název.

Náš tip: Receptů na kyselici existuje nepočítaně a každá rodina má nějaký ten svůj děděný z generace na generaci. Pokud jste ale na kyselici dostali chuť, můžete si ji připravit třeba podle našeho ověřeného receptu.