Retro okénko: Sušenky Spekulatius stály 12,50 Kčs, voněly podobě jako perníčky, jen mnohem víc křupaly

Sušenky v plechové dóze

Nejen na klasických perníčích (rumových nebo pardubických) bylo možné si pochutnávat v minulosti. V dobách socialismu u nás byly dostupné i kořeněné sušenky s neobvykle cizokrajným názvem Spekulatius.

Prodávaly se v hnědé plechové dóze, kterou většina lidí po snědení obsahu nevyhazovala a ještě léta po snědení obsahu tak sloužila jako šikovné úložiště na sladkosti či jiné potraviny nebo různé poklady. „Plechovku od sušenek používám na vánoční cukroví,“ říká třeba v retro skupině na Facebooku pamětnice Tatiana. 

Křehké a kořeněné jako perníčky

Spekulatius obecně jsou speciální sušenky, které svou chutí trochu připomínají perníčky. Obsahují totiž podobné koření – skořici, kardamom a hřebíček, zázvor, nové koření a muškátový oříšek.

Na rozdíl od perníčků jsou ale křehké, podobně jako oblíbené sušenky podávané ke kávě známé jako „lotusky“. To potvrzuje ve facebookové skupině Retro aneb vzpomínky na časy před rokem 1989 pamětnice Draha: „Podobné lotuskám, ale mnohem mnohem lepší.“

Na počest svatého Mikuláše

Speciální jsou hlavně svým reliéfním povrchem a speciálními tvary – vyobrazují obvykle výjevy ze života svatého Mikuláše. Právě na počest tohoto světce se začaly již v 10. století péct. Vždy se pak připravovaly v předvečer jeho svátku na jeho památku. Šlo tak vlastně o takové typické mikulášské pečivo. 

Sušenky ale mívaly i jiné tvary, třeba různých zvířátek (nejčastěji koníků), mlýnů, lodí nebo na nich byly folklórní motivy. Připravovaly se i jinak než běžné perníčky, na něž se vyvaluje těsto, spekulatius se totiž obvykle pekly ve speciálních dřevěných formičkách s ručně vyřezávanými motivy, do nichž se těsto vtlačovalo, a to v tenoučké vrstvě. Případně lze použít i speciální válečky. Specifickou chuť jim navíc dodává hnědý cukr, který se přidává do těsta a dodává cukroví chuť a vůni. 

Původně německé

Sušenky původně pocházejí z Belgie a Nizozemska, oblíbené ale byly i v Německu. Právě z výletů do Východního Německa si je před revolucí lidé vozili domů jako vzácnost. Později se ale sušenky začaly vyrábět i v tehdejším Československu, jejich chuť ale byla trochu jiná.

Na obalu bylo napsáno, že šlo o kořeněné sušenky, od německých spekulatius se ovšem prý lišily. Někteří pamětníci tvrdí, že chutnaly jako perníčky, jiní je přirovnávají k štramberským uším a další zase tvrdí, že byly spíš zázvorové. 

Ty české zmizely

To mnohem lákavější byl jejich obal – již zmiňovaná plechová dóza s vyobrazením sušenek zdobených obrázky. Dělaly se ale zřejmě jen krátce – pouze v 60. a 70. letech, a to v podniku PTP (Průmysl trvanlivého pečiva) ve výrobně v Lovosicích. Krabice se sušenkami o váze 500 g tehdy stála 12,50 Kčs. O sušenky, potažmo o krabice byl velký zájem, nicméně stejně se bohužel během krátké doby přestaly vyrábět. V současnosti sice sušenky spekulatius běžně koupíte, jen už to nejsou ty původní.

Zdroje informací: Wikipedia.org, History-at-home.com

Náš tip: Sázíte-li raději na klasické perníčky, můžete si je upéct podle našeho videoreceptu.