Lidové Vánoce bývaly skromné a duchovněji pojaté. V čem si je můžeme vzít za příklad?

Trocha historie

Vánoce jsou poměrně mladým křesťanským svátkem. Město Řím slavilo Kristovo narození poprvé podle dochovaných pramenů 25. prosince roku 336. Zpočátku se nový křesťanský svátek dodržoval jen v Římě. Od 7. století se 25. prosinec jako den Narození Páně stal nedílnou součástí oslav západní církve a jedním z předělů liturgického roku. Latinský název pro Vánoce je nativitas (narození) nebo natalis dies (den narození). Český název Vánoce pochází nejspíše ze staroněmeckého Wihnahten (Wiha = světit, Nacht = noc). Narození Páně je v západní tradici dodnes slaveno v noci z 24. na 25. prosince.

Oslavy jsou směsí pohanské magie a křesťanského základu

Křesťanské Vánoce jsou spjaty s řadou zvyků, v nichž se mísí pohanské slavnosti slunovratu s lidovou magií a novým náboženstvím. Mnohem více a déle se mnohé zvyky uchovaly na vesnici. Charakteristickým rysem obyčejů byla snaha o zajištění úrody na polích, hojnosti a štěstí v rodinném životě. K tomu směřovaly i koledy s přáním a vírou v magickou sílu slova. Mezi staré zvyky patří i úklid, zdobení obydlí, rozdávání dárků, stavění betlémů a jesliček, vánoční hry, v kostele vystavování sošky Jezulátka oblečené do nádherného roucha, žehnání vody a domů, svatoštěpánské a tříkrálové koledování apod.

Magický Štědrý den

Mnoho zvyků a rituálů se týká pokrmů a vůbec jídla. Štědrovečerní večeře začínala v okamžiku, kdy na obloze vyšla první hvězda. Počet lidí u stolu nesměl být lichý. Prý to nosí smůlu, takže lidé zvali na večeři třeba pocestného nebo alespoň prostřeli pro sudý počet strávníků. Pod ubrus se dávala hrstka obilí z posledního snopu nebo přímo na stůl dožínkový věnec. Pod talíře se dávají dodnes drobné mince nebo rybí šupiny, někde se dávala na stůl ošatka se všemi plodinami, které dala zahrada, pole i les, také bochníček chleba. Přidávala se i sklenice medu. Poblíž stolu si hospodyně připravila všechny mísy s jídlem, aby nemusela vstávat od stolu (bolely by ji často nohy). Ke stolu museli zasednou všichni najednou na pokyn hospodyně (kdo sedl předčasně, měl prý celý přístí rok smůlu). Někde měli nohy stolu omotané řetězem a zamkuté (z důvodu soudržnosti rodiny). Před večeří se všichni společně pomodlili, poděkovali za všechno dobré, prosili o požehnání a vyslovili přání, aby se zase tak sešli příští rok.

Štědrovečerní večeře

Před večeří se držel půst po celý den, muži si odřekli kouření. Večeře měla obvykle několik chodů, říkalo se, že jich má být devatero. Skladba pokrmů se lišila podle krajů a rodinných zvyklostí, někde bývaly oplatky s medem nebo česnekem, peciválky (buchtičky z kynutého těsta spařené a zasypané mákem a cukrem), luštěniny, pražmo (pražené obilí), pučálka (pražený naklíčený hrách), různé obilné a luštěninové kaše, hubník nebo kuba, zelňačka, muzika (omáčka ze sušeného ovoce) atd. Ryba se stává tradicí až od 19. století. Tradiční lidová štědrovečerní večeře neobsahovala maso ani alkohol. Od každého pokrmu se předem odebíralo pro dobytek (abychom příští rok nebučeli = nebrečeli) a drobky ze stolu se dílem házely ohni (aby neškodil) a dílem do studně (aby bylo dost čisté vody). Kosti z ryby se zakopaly pod ovocné stromy (aby dobře plodily). Kohout dostal stroužek česneku, aby byl bujný a dobře zpíval, slepicím se nasypalo hrachu do kruhu utvořeného z řetězu (to, aby nezanášely).

Čarování jako pozůstatek doby pohanské

Po večeři začala ta hlavní zábava, věštění a čarování. Většina se týkala zdraví a nemocí, námluv a určování ženicha. Třáslo se bezem (třesu třesu bez, pověz ty mi pes, kde můj milý dnes - z které strany pes zaštěkal, odtud měl pocházet budoucí ženich). Děvčata házela střevícem za hlavu a když se otočil špičkou ke dveřím, byla do roka svatba jistá. Též namátkou vytažená hrst slámy nebo třísek na podpal a spočítaná věstila svatbu (to když byl počet sudý).

Děti pouštěly lodičky z ořechů v lavoru s vodou a těšily se, kdo půjde do světa, kdo zůstane doma a neštěstí znamenalo, když se lodička převrhla. Krájelo se jablko napříč a zdravá hvězdička znamenala štěstí a zdraví té osoby, jablko se muselo ihned sníst (u dnešních vyšlechtěných a chemicky ošetřovaných jablek je zdravá hvězdička samozřejmostí, ale dříve to úplně běžné nebývalo). Také si každý vybral pravou rukou jeden ořech z mísy, rozlousknul a podle toho, jak bylo zdravé a utvářené jádro, se věštilo zdraví dotyčného pro celý příští rok.

V městech a větších obcích s kostelem se dodnes uchovává zvyk jít na půlnoční mši, třeba jen jako laický návštěvník kvůli atmosféře.

Vánoce jsou brány jako svátky klidu, míru (dokonce i ve válečných dobách býval na tyto dny dojednán klid zbraní), radosti. K nejkrásnějším zvykům patří touha obdarovat své blízké, udělat radost. Ne vždy to znamená nákladné dary. Někdy stačí věnovat jim svůj čas.