Tajemství točené zmrzliny: Za její původ vděčíme malé nehodě na předměstí New Yorku

Za její objev může píchlá pneumatika

Považujete točenou zmrzlinu za českou specialitu? V tom případě vás musíme vyvést z omylu. Sladkou pochoutku vám do kornoutku natočí v mnoha státech světa, původně přitom pochází z Ameriky, kde se začala prodávat již ve 30. letech minulého století. Jak je uvedeno na webu Carvel.com, zásluhy na tom má zakladatel americké zmrzlinářské firmy Carvel, pan Tom Carvel. Ten v roce 1934 při jedné jízdě se svým zmrzlinářským autem píchnul v městečku Hartsdale na předměstí New Yorku pneumatiku. Auto měl ale plné zmrzliny, která se začala pomalu roztékat. Zastavil tedy na parkovišti a začal prodávat lidem tající zmrzlinu. Brzy měl vyprodáno, došel tedy k závěru, že měkká zmrzlina chutná lidem mnohem víc než tuhá a hodně zmrzlá a začal takovou vyrábět záměrně. Vyvinul tajnou recepturu na měkkou zmrzlinu i patentované stroje na její výrobu při nízkých teplotách. V roce 1936 Carvel otevřel právě v Hartsdale svou první provozovnu. Vynález stroje na výrobu zmrzliny si ovšem nechal patentovat již v roce 1926 Charles Taylor z Buffala. Jeho společnost Taylor Company dodává stroje na výrobu zmrzliny dodnes třeba do McDonald's. Objev točené zmrzliny si nárokuje i americký řetězec restaurací rychlého občerstvení Dairy Queen. Podle jejich webu Dqwoodbridge.com prý vymysleli recepturu na točenou zmrzlinu v roce 1938 a zaznamenali s tím takový úspěch, že jen za dvě hodiny zkušebního prodeje natočili 1600 porcí.

Měkká, lehká, nadýchaná

V angličtině se točené zmrzlině říká soft (měkký) serve, což odkazuje k původní teorii o roztékající se „zmrzce“. Opravdu je měkčí, lehčí a také asi o pět stupňů teplejší než jiné zmrzliny. Na rozdíl od nich se také točená zmrzlina nevyrábí najednou, vždy se mrazí jen jedna právě točená dávka. Na přípravu se používá tekutá směs namíchaná z prášku, která mnohdy obsahuje jako většina polotovarů rostlinné tuku, barviva, konzervanty a umělá dochucovadla. V poslední době ale přibývá výrobců, kteří dělají zmrzlinu opravdu poctivě, z ovoce, smetany a mléka. Zlepšily se i stroje na její výrobu, zmrzlina tak může být smetanovější a našlehanější. Kvalitu zmrzliny ovlivňuje i péče o stroj. Ten je nutné pravidelně čistit a směs v něm nesmí zůstávat přes noc.

I když ve většině provozoven nabízejí osvědčenou klasiku – čokoládu s vanilkou, objevují se i exotičtější a zajímavější příchutě. Jedinou nevýhodou točené zmrzliny je, že vždy si můžete vybírat pouze ze dvou příchutí. Nejoblíbenější je přitom smetanová zmrzlina, hned za ní se umísťuje čokoládová a pak jahodová. Aby nevypadala moc obyčejně, často se zmrzlina zdobí různými posypkami, máčí se do čokoládové polevy nebo do kakaa a nebo se podává se zapíchnutou čokoládovou tyčinkou. Populární je také tzv. proužkovaná, která je po stranách ozdobená pruhy ovocného gelu. Pokud patříte mezi opravdové nadšence a chcete mít jistotu, že je zmrzlina kvalitní a z dobrých surovin, připravte si ji domácí pomocí speciální přístroje na výrobu zmrzliny – zmrzlinovače. Pořídit se totiž dají i verze s menší vychytávkou, díky níž si můžete zmražený krém natočit do kelímku.