Starověký fast food aneb Rychlé občerstvení ve starém Římě: Pečený úhoř, sýr s medem a teplé klobásy se zapíjely vínem

Chudí jedli mimo domov

Jak ukázaly archeologické vykopávky, existovala celá řada možností rychlého veřejného občerstvení. Stejně jako dnešní občerstvení v nákupních centrech se i starořímské provozovny rychlého občerstvení nacházely v místech, kde se lidé scházeli z jiných důvodů, například v římském Koloseu nebo v blízkosti veřejných lázní a tržišť.

Pozůstatky těchto restaurací a fresky, které zobrazovaly podávaná jídla, lze vidět především v Pompejích.

Pro plebejce nebo otroky byl společenský život spjatý právě se stolováním mimo domov. Hluk a vůně římského pouličního jídla začínaly před východem slunce a pokračovaly po celý den. Na výběr bylo několik typů těchto provozoven.

Taverny a termopolia

Pokud chtěli muži (ženy do těchto podniků většinou nechodily) jen svlažit hrdlo, zašli do taverny. Ty se často nacházely v blízkosti lázní a nabízely především nápoje, tedy víno. K němu bylo možné koupit si drobné občerstvení – vařenou solenou cizrnu či tuřín, někdy placky nebo koláče z cizrny. Jídlo v těchto restauracích nebylo tak okázalé jako v bohatých domech, ale hosté se mohli spolehnout, že bude vždy čerstvé.

Termopolium, jak už napovídá název, bylo místo, kde se „prodává něco horkého“. Někdy se termopoliu říkalo také „popina“. Z dnešního pohledu šlo o bar či restauraci, kde bylo možné koupit teplé jídlo i nápoje. Termopolia (či popiny) navštěvovali ti nejchudší včetně otroků.

Bohaté Římany byste tu marně hledali, protože ti popinami pohrdali. Pověst těchto zařízení byla poněkud pochybná, byly útočištěm opilců a zlodějů. Bylo to také místo, kde kvetl hazard – hrály se tu kostky. Některé popiny byly jen „předpokojem“ místních nevěstinců.

Unitř termopolia čili popiny

A jak tyto fast foody vypadaly?  Do ulice byl obrácený pult, na kterém stály velké amfory s vínem, vodou a olejem. V pultu by také různý počet otvorů, kde byly umístěny nádoby s připraveným jídlem.

U zadní stěny byly police na hrnky a sklenice a ohniště na přípravu několika teplých jídel. Uvnitř byla obvykle alespoň jedna místnost vybavená stoly a lavicemi pro zákazníky, kteří měli čas a chuť jíst vsedě. Personál je ve starověkých pramenech vždy popisován jako nesourodá sbírka spodiny: majitel byl na stejné společenské úrovni jako zloděj.

Fastfoodový jídelníček

V kotlících na kamnech se linuly různé vůně. Tady se často kupovaly smažené ryby, teplé klobásy či šunka, vařená čočka, sýr s medem, někdy vařené či pečené maso. V nabídce byla rybí omáčka garum, ale i rozpečený sýr politý medem, ořechy nebo fíky a nakládané olivy.

Někde se zase dusil nebo pekl úhoř, vařily se rybí koule a masové kuličky, připravovaly se saláty a marinovaná zelenina. Z nápojů bylo na prvním místě víno – v horkých dnech studené, v zimních měsících svařené kořenité víno zvané calida.

Zajímavostí je prodej teplé vody – ovšem ne jako nápoj, ale na mytí.

Máte chuť na jídlo à la rychlé občerstvení starého Říma? Vyzkoušejte třeba masové kuličky s fazolemi podle našeho videoreceptu.

Zdroje informací:foodtimeline.org, businessinsider.com