Kde se vzaly knedlíky? Původně se smažily, pak pekly a až nakonec vařily

Česko - knedlíkové nebe

Ačkoliv o to, kdo je původně "vynalezl", se Češi přou s Němci i Rakušany, jedno je jisté - právě Češi knedlíky milují možná úplně nejvíc ze všech zmíněných národů. Dopřáváme si je k omáčkám, k masu, děláme houskové, bamborové, špekové, dokonce karlovarské, plněné masem i ovocem... Jejich historie je bohatá, sahá až do starověku, a v nějaké formě knedlíčky dělají a jedí nejen ve střední Evropě, ale třeba i v Asii. Do nám dnes známé podoby se knedlíky vyvíjely dlouho. Kdyby vám totiž někdo předložil to, co se tímto slovem označovalo původně, možná by vás to mírně překvapilo.

Ještě ve středověku totiž "knedlíky" říkali lidé pokrmu v podobě malých kuliček nebo šištiček z nasekaného masa, které se smažily na sádle a platily za hlavní jídlo, nikoliv za přílohu. Název sám pochází z německého "knödl". Až v 17. století se začala jako základ receptu využívat i mouka, která postupně vytlačila maso. Ještě v 19. století byly ale knedlíky stále považovány za hlavní jídlo, což souviselo i s německým vlivem v českých zemích. Tehdy se totiž jedly spíše knedlíky ve formě koulí, které jsou právě v Německu a především v Rakousku dodnes běžnější, než naše "plátkové". Zároveň šlo často o knedlíky plněné. Experimentovalo se nejen s tím, co se do nich dávalo, ale také s tím, z čeho se dělaly. Tak nějak údajně vznikl i knedlík bramborový - když nebylo dost mouky, hospodyně ji částečně nahrazovaly dostupnějšími bramborami.

Jak přesně se z knedlíků staly ty naše dnešní knedle, tedy válečky, které se před jídlem krájí na tenké plátky, to se přesně neví. Existuje legenda, podle které měl jistý vojenský kuchař zaděláno na chleba, ale při útoku mu rozbořili pec, a tak hotové bochníčky prostě uvařil ve vodě. Zároveň se ale dochovaly záznamy o tom, že se knedlíky v českých domácnostech původně pekly právě přesně jako chléb a rovněž byly považovány za pečivo, tedy se i krájely a až později se začaly vařit. Podle jedné pověsti se zase knedlíky staly z hlavního jídla přílohou ve chvíli, kdy jeden pražský restauratér "vymyslel" knedlo vepřo zelo, dnes jeden z českých národních pokrmů. A mělo k tomu dojít právě v tom zlomovém v 19. století.

Ať to bylo jakkoliv, milovníci knedlíků mohou být rádi, že se toto syté jídlo udrželo v českém jídelníčku navzdory všem strastem historie. Protože takový nadýchaný domácí knedlíček přelitý masovou šťávou a doplněný třeba dušeným kysaným zelím, to je opravdová lahůdka. A kdo si umí představit třeba guláš bez knedlíku? Ten pravý hospodský je přece vždycky jenom "se šesti"!