Kníže Oldřich měl mlsný jazýček. Na stole muselo být hodně masa, delikatesou byl pečený kančí ocásek

Tvrdý boj o moc na denním pořádku

Doba to byla neklidná a trochu divoká. Příslušníci vládnoucí dynastie mezi sebou bojovali o moc a při cestě na trůn se neštítili ničeho. Povedený byl i trojlístek synů Boleslava II.

Nejstarší z nich Boleslav III. nechal oslepit a vykastrovat druhorozeného bratra Jaromíra, pak vyvraždil konkurenční Vršovce a nakonec skončil v polském vězení. Slepého a vykastrovaného Jaromíra pro změnu připravil o trůn nejmladší z bratrů Oldřich.

Kníže Oldřich byl gurmán

Budeme-li věřit kronikářům Kosmovi, Dalimilovi a Hájkovi z Libočan, tak kníže Oldřich rád usedal k bohatě prostřené tabuli. Jestli měl během hodování po boku manželku Boženu, to netušíme. 

A co mu asi služebnictvo servírovalo? Na rozdíl od svých poddaných si panovník mohl dovolit maso po celý rok. Na knížecí talíř putovalo vepřové, hovězí, skopové, ale také drůbež i ryby. Nejčastěji to byli pstruzi nebo úhoři. Jídelníček šlechty zpestřovala zvěřina.

Rožnění i dušení

A jak se maso připravovalo? Raně středověkou kuchyni si většinou spojujeme s rožni, na kterých se opékala celá zvířata. Pečínky se samozřejmě připravovaly a byly oblíbené, ale jiné chutě nabízelo vaření či dušení v nádobě zavěšené nad ohněm.

Maso se ochucovalo vývarem či omáčkou, zeleninou a dostupným kořením. Podle archeologických nálezů se můžeme domnívat, že se hojně využíval kmín a kopr. Přikusoval se chléb nebo placky, vařily se různé kaše.

Sladké placky a ovoce

Jako dezert se podávaly sladké placky s medem, v sezóně nechybělo ani ovoce. V 11. století se už v sadech cíleně pěstovaly jabloně, hrušně a broskvoně, vysazovaly se také třešně, švestky a ořešáky. Jídelníček zpestřovalo i ovoce divoce rostoucí – borůvky, moruše nebo jahody.

Biskupství za kančí ocásek

Kníže Oldřich měl však zajímavý jídelní rozmar. Nejvíc si pochutnal na kančím ocásku. Podle Kosmovy kroniky uměl nejlépe tuto specialitu připravit služebný či kuchař jménem Šebíř. A jak praví legenda, za kančí ocásek si vysloužil dokonce biskupství! (V této době šlo převážně o funkci světskou, ne duchovní, s kterou byla spojena správa určitého území.)

„Býval první (rozuměj Šebíř - pozn. aut.) po ruce při zabíjení divokého kance; uměl mu uříznouti ocas, očistiti jej a připraviti, jak to míval kníže rád, a podával jej pánu, jakmile přišel, k jídlu. Proto prý kníže Oldřich často mu říkával – Šebíři, pravím ti upřímně: za tenhle lahodný zákusek zasluhoval bys biskupství.“

Krásná smrt uprostřed hostiny

Tajné ingredience pečeného kančího ocásku neznáme. Můžeme se jen domýšlet, že podle tehdejších zvyklostí byl zřejmě ochucen různým kořením a mohl být podáván se sladkou omáčkou, která se k masu běžně servírovala.

Kníže Oldřich zemřel 9. listopadu 1034 na pražském Vyšehradě, a to zcela symbolicky. Během hodování „…mezi jídlem a pitím náhle zemřel“. Chtělo by se říct: Krásná smrt!

Náš tip: Kančí maso je výborné a kníže Oldřich měl určitě dobrý vkus. Kdyby ochutnal kančí guláš podle našeho video receptu, možná by ho vyměnil za kančí ocásek.

Zdroje informací:

Kosmova kronika česká, nakladatelství Svoboda 1972

curiavitkov.cz: Čas jídla: Stravování ve středověku

koukalici.cz: Strava našich předků