Jak se jedlo ve středověkém podhradí? Na jídelníčku byly nejen obilné kaše, ale i úhoř, hlemýždi a různé nekynuté placky

Labutí krky byly pro panstvo

Pravdou je, že i šlechta musela šetřit a zbytečně nerozhazovat peníze. Nadívané labutí krky, dušené veverky a jemné maso telecí či kůzlečí nebyly na jídelníčku každý den a šlechtici se museli spokojit s „obyčejným“ vepřovým masem nebo se zvěřinou, která byla hojně k dispozici.

V podhradí zase nebyly na jídelním repertoáru jen kaše. Většina tamních obyvatel si také dávala maso, i když ne tak často, většinou jednou do týdne. Jedlo se většinou jen dvakrát denně, ráno a večer.

Co se urodilo a ulovilo

Nejdůležitějším aspektem středověkého stravování napříč společenskými vrstvami byla sezónnost. Sníst se mohlo jen to, co se urodilo, nebo ulovilo. Základem byly obiloviny a maso.

Příprava jakéhokoli jídla musela být jednouchá, protože „sporákem“ bylo otevřené ohniště. Maso se tedy dalo opékat na rožni nebo se mohlo vařit v nádobách zavěšených nad ohništěm. V těch se také vařily různé kaše.

Kaše na všechny způsoby

Obilné kaše byly nejčastějším jídlem středověkých rodin. Obilí se dalo uchovávat a bylo všeobecně dostupné. Proso, ječmen, pšenice, oves či pohanka se rozdrtily, namočily do vody nebo mléka a vařily do změknutí.

Do obilné kaše se většinou zamíchalo čerstvé nebo sušené ovoce. Kromě jablek a hrušek to byly lesní jahody či borůvky, rozšířené na našem území byly také moruše.

Důležitou součástí stravy byly luštěniny. Šlo o hrách,  čočku a boby, které se nejprve namáčely, pak se z nich vařila kaše. Vítaným zpestřením jídelníčku byla pučálka, naklíčený hrách, který se opekl a jedl naslano nebo nasladko.

Chleba a polévky

Zapomenout nesmíme na chleba a placky. Bílý chléb byl vzácnější, protože základem byla pšeničná a jemněji namletá mouka. Horší žitná nebo hrubě mletá pšeničná mouka našla uplatnění v chudších domácnostech.

Kromě kváskového chleba se pekly i rychlejší nekynuté placky z mouky a vody. Chléb a placky se přikusovaly k masu, ke kaši i k polévkám.

Vařily se také různé husté polévky, do kterých se přidávala dostupná zelenina, tedy cibule, česnek, mrkev či celer, ale i zbytky tvrdého chleba. Sůl byla drahá, proto se nejen polévka ochucovala různými bylinkami.

Co běhalo na dvoře

Běžné byly samozřejmě ryby, často úhoři, které panstvo nemuselo, protože šlechta dávala přednost pstruhům. Na talíři bývali také raci či hlemýždi, a to nejen v postní době.

Chov slepic, koz a krav byl důležitý. Rodina měla pravidelně čerstvá vejce, ale i kozí či kravské mléko, tedy surovinu pro výrobu másla, tvarohu a sýrů. Sýry se nechávaly usušit a často se k nim přidávalo různé tehdy dostupné koření – kmín, šalvěj, kopr i koriandr. Přebytky včetně masa poražených zvířat se pak prodávaly.

Tehdejší zemědělci také chovali prasata. Po zabíjačce se maso nasolilo a udilo, aby šlo delší dobu uchovat.

Náš tip: Typicky středověký recept k dispozici nemáme. Vyzkoušet ale můžete čočku na česneku a cibulce podle našeho videoreceptu. 

Zdroje informací: 

curiavitkov.cz: Čas jídla: Stravování ve středověku

vitalia.cz: Petr Studnička o jídle ve středověku: co nebylo vysloveně zkažené, bylo „nezávadné“

koukalici.cz: Středověká kuchyně