Atkinsonova (bezglycidová) dieta

Když začnu úsměvně, tak jsem držel jistě dietu bodovou - to znamená, co jsem viděl to jsem zbodnul. Nebo jsem jedl jen jednou denně - od rána do večera. Ale teď vážně.

Asi kolem roku 1982 jsem držel Atkinsonovu dietu, neboli bezglycidovou (v USA odkud pochází je obvyklejší říkat bezuhlovodanová). Podstatou je nejíst žádné cukry. Autor důrazně upozorňoval, že se v počátcích nesmí ani žvýkačka. Po několika dnech nastal stav ketozy. Metabolismus se "přepnul" na spalování tuků. Ketony se daly zjistit v moči pomoci Lestradelova činidla. Moč ve zkumavce po nasypání špetky činidla dostala fialovou barvu. Odtud jsme si s kamarádem říkali, že fialovina funguje. Se sehnáním činidla byl problém, poprvé mi ho sehnal a poslal docent Rajko Doleček.

Jedl jsem vše co neobsahovalo sacharidy, a to v jakémkoli množství. Přesto jsem spolehlivě hubnul. Například vrchovatý talíř vepřových výpečků s kyselým zelím, nebo třeba i kostku másla. Jen žádné přílohy, protože škrob neboli polysacharid je všude kam se podíváte.

Za půl roku jsem zhubl asi o 20 kg na své vysněné životní minimum 92 kg.

A teď se teprve děly věci!

Jak jsem od malička byl vždy tzv. "masožravec", tak teď jsem dostával nezřízené chutě na vše sladké, od buchet a koláčů počínaje až po dorty a zákusky. Jakmile jsem dosáhl cíle, tak jsem vysadil, abych se vydýchal. Tloustnutí nebolí, ani není zpočátku vidět, jen vám kalhoty s opaskem sjíždějí stále níž a níž. Na břichu jsem pak měl (a mám dodnes) strie, jak mají některé ženy po porodu. A moje maximální rekordní váha - 135 kg!!!

Začal jsem o této dietě říkat, že je jako "plíživá kontrarevoluce".

Všechny vás před ní varuji. Pro objektivitu. Autor na závěr upozorňoval, že je dietu nutno držet ve zmírněné formě do konce života.