Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Čtvrtý díl Pohlreichova souboje restaurací má svého vítěze. Se steaky a hamburgery zabodovala pražská restaurace Dock House. Vypravili jsme se tam, abychom na místě zjistili, jak chutnají „velkým šéfem“ oceněná jídla i jaký je servis, když na něj nedohlíží desítky kamer.

Dock House v Nuslích

Když pojedete kolem, snadno tenhle podnik můžete minout. Jednoduchý design působí zvenku poměrně nenápadně. Nic extravagantního nenajdete ani uvnitř. Žádná „kýčovitá Amerika“ se nekoná, jen dřevo, sklo, kov a čisté linie. A mezi tím vším tu a tam v chlaďáku „flákoty“ masa.

Nechcete si sednout dozadu?" přivítala nás hned u vstupu do poloprázdné restaurace sympatická servírka. „Je to tam možná útulnější," dodala. Tak jsme tedy šli. Bylo to tam útulnější, bylo skoro úplně narváno a vlastně, nevítala nás ani žádná servírka. Jen to všechno ze začátku vypadalo jinak...

Sebevědomí na talíři

Dock House je nejlepší steaková restaurace ve střední Evropě, jestli můžu být skromný,“ pochválil se v úvodu posledního dílu Pohlreichova souboje majitel Dock House, Jaroslav Zatloukal. „Je to tak, jsme nejlepší,“ doplnil ho šéfkuchař Vráťa, „jdem pro výhru.“ 

Jestli je tento podnik nejlepší „stejkárna“ ve střední Evropě, to nevíme, ale zcela jistě patří mezi nejlepší u nás. Kromě skutečně útulného prostoru zaujme už na první pohled nabídka v menu. Posuďte sami. Tatarák mají všude možně, dobrý tatarák jen někde, ale tatarák s uzenými žloutky, konfitovaným černým česnekem a kmínem asi jen tady! A je to dokonalost jak na pohled, tak v harmonii chutí a vůní

Uzení k tomuhle podniku asi tak nějak sedí, protože v nabídce je i uzená bramborová kaše. Uzenou chuť jí dodává speciální bylinkový olej. Ostatně, jak nám později prozradil šéfkuchař Vráťa, s oleji si tady hrají rádi. Třeba ke svíčkové, když už ji vaří, dávají domácí olej citronový

Co je doma, to se počítá 

Pokud sem zavítáte kvůli masu, uděláte dobře. To nejlepší hovězí, dovezené z Ameriky, si zde sami nechávají zrát. Dle druhu zhruba 20-40 dní. Díky tomuto procesu maso zkřehne, je jemnější a má plnou, výraznou chuť. Ve speciálních chladicích vitrínách zde ovšem zraje třeba i sýr Blaťácké zlato. Ten pak dodává lepší chuť hamburgerům. 

V restauraci si ovšem pečou i vlastní pečivo. Kefírový chléb, housky, pagáče, podmáslové rohlíky, foccaciu i hamburgerové bulky. Nabídku pečiva najdete i hned u vchodu a můžete si něco koupit cestou domů. Místní specialitou jsou i domácí ovocné pálenky, sirupy či zmrzliny. 

Na vlastní smysly 

Kromě tataráku jsme na místě ochutnali také chobotnice se salátem, koblihu se šodó, ochucenou tonka fazolí, telecí steak a čokoládový fondant. 

Oceňujeme, že jako jediná z námi dosud navštívených restaurací, nabízí Dock House na menu kompletně vše, co předvedli v televizi. K tomuto účelu bude od tohoto pátku do menu speciálně vložený "soutěžní nabídkový list", abyste nemuseli mezi jídly moc hledat a objednali si rovnou "na jistotu". 

A jak nám jídla chutnala? Předkrm v podobě smažených kalamárů byl výtečný. Tatarák s uzenými žloutky, černým česnekem a kmínem už jsme popsali výše, tak jen musíme dodat, že tohle jídlo pak už žádné další nepředčilo. Kdybyste sem měli vyrazit jen na něj, rozhodně to stojí za to. 

Chobotnice se salátem by zasloužily známku tři. Salát s fenyklem byl fantasticky vychucený, ale chobotnice trochu tuhé, až, bohužel, gumové. Ale kvůli tomuhle sem zřejmě nepojedete. Restaurace je hlavně steaková a steaky tady taky skvěle umí. Doporučujeme dát si k nim kromě hranolků taky zauzenou bramborovou kaši, je to zážitek! 

Všichni za jednoho

Zážitek je ostatně i samotná návštěva restaurace. Příjemné prostředí dokresluje harmonie mezi personálem, která je tady tak nějak cítit ve vzduchu. I proto obsluze odpouštíme drobné chybičky, za které se nám ostatně i sama omluvila. 

Že to v kolektivu klape a jsou jako jedna rodina nám potvrdil na místě i šéfkuchař Vráťa. „Týmová práce byla to, co nám zajistilo postup," potvrdil pro Toprecepty s tím, že tam všichni „pracují srdcem".

Asi na tom něco bude, protože ta „sympatická servírka", co nás vítala u vchodu, totiž servírkou vůbec není. Jde o manažerku podniku, Zuzanu Blažejovou. Ovšem, vůbec byste to nepoznali, tady si nikdo na nic nehraje a všichni táhnou za jeden provaz

Náš tip: Mrkněte se do galerie, jak to na místě vypadá i jaké jsou zde ceny. 

 

Recepty k tomuto článku

Mohlo by vás zajímat

Marie

Náhodný recept Zobrazit více

Nejnovější recepty Více