Den croissantů

Nejstarší recepty na výrobu croissantů pocházejí z počátku 20. století, zmínky o nich ale můžeme najít v dobovém tisku už z poloviny 19. století. Jejich předchůdcem byl rakouský kipferl, sladký rohlík podobný loupáku, který byl známý již ve 13. století. Croissanty získaly název podle svého tvaru (croissant je francouzsky měsíc či srpek). Toto lehounké a nadýchané pečivo se vyrábí překládáním a provalováním kynutého těsta s máslem. Právě díky tomu je na řezu croissantu vidět jemné lístkování. Můžeme je upéct naslano i nasladko, s náplní či bez. Mezi nejoblíbenější sladké náplně patří nugátová, čokoládová či jablečná, provoněná skořicí. Z těch slaných pak jistě stojí za zmínku špenátová nebo sýrová se šunkou. Oblíbenou snídaní mnohých z nás je rozkrojený croissant, obložený šunkou, sýrem a čerstvou zeleninou. 

Jak na croissanty 

Zatímco příprava těsta je poměrně náročná a zvládnou ji spíše zkušenější pekaři, samotné tvarování croissantů už není nic složitého. Hotové, tence vyválené těsto rozkrájíme na trojúhelníky, každý z nich pak opatrně smotáme od nejširší strany trojúhelníku až po špičku do tvaru zahnutého rohlíku. V případě, že připravujeme croissanty plněné, náplň urovnáme na kraj “základny” trojúhelníku, obě špičky cípů přes ni ze stran lehce přehneme, aby náplň při pečení nevytekla, a pak teprve croissant smotáme. Vytvarované rohlíčky před pečením potřeme rozšlehaným vejcem (nebo jen žloutkem), a pak už si jen vychutnáváme tu úžasnou vůni, která se z trouby line celou kuchyní!