Čekanka: Prosincová bylina, která dokáže uzdravovat a vyrábí se s z ní náhražka kávy

Čekanka podporuje trávení a je protizánětlivá

Znáte čekanku? Je to takové to půvabné modré kvítí, které roste skoro všude - ale nejen to. Existují dva druhy čekanky, které lidstvo využívá. Jedním z nich je čekanka obecná, která je rozšířená v lidovém léčitelství a snad kromě trvale zamrzlých koutů světa se jí daří skoro ve všech podmínkách. Navíc se sklízí nejčastěji na podzim, krátce přes prvními přízemními mrazíky, je to tedy taková typicky prosincová bylinka, jejíž zásoby kdysi zachraňovaly naše pra i praprababičky. Pak je tu ještě čekanka listová, která je rovněž plná vitamínů, využívá se především v kuchyni, u nás ale bohužel příliš neroste, a tak je podobně sezónní záležitostí jako třeba chřest.

Čekanka obecná oplývá tím krásným modrým kvítkem. Sbírají se po poledni za slunných dnů, suší se a dále se z nich připravuje čaj nebo nálev určený k výplachům. Květ čekanky má mírně močopudné účinky a působí protizánětlivě, proto se odvar využívá třeba k výplachu očí při zánětu spojivek. Nejlepší účinek má čekanka ale na žaludek, který dokáže úžasně zklidnit. Podporuje trávení, ale i látkovou výměnu a činnost jater a žlučníku. Čekankový čaj proto bývá podáván cukrovkářům a lidem trpícím vředy. 

Nejen květy čekanky jsou ale skvělé, využít se dá i její kořen, který, jak zjistili odborníci na začátku 70. let minulého století, je plný inulinu, který podporuje růst přátelských střevních bakterií, a který se používá jako sladidlo v potravinářském průmyslu. Dnes panuje názor, že kořen čekanky obsahuje skoro stejné množství inulinu jako cukrová řepa. Mletý kořen čekanky se navíc využívá v výrobě kávové náhražky zvané cikorka.

Melta i cikorka jsou z čekanky

Cikorka voní jako káva, má barvu jako káva, ale neobsahuje kofein, proto je vhodná i pro děti nebo kojící matky. Cikorka je známá už od 17. století, kdy se vyráběla v Německu, první česká továrna na její produkci byla založena v Mochtíně roku 1804. Vznikla jako náhrada za kávu v dobách válečných krizí, kdy byl všeho nedostatek. Cikorka byla v tuzemsku tak populární, že se cíleně pěstovaly celé lány čekanky. Většina z nich spadala pod správu továrníka Kolbena, který na konci 19. století v Praze-Bubnech založil fabriku na tzv. Kolbenovu cikorku a stal se tak nekorunovaným českým cikorkovým králem. Po smíchání drceného kořene čekanky s cukrovou řepou a žitem vznikne tzv. melta, což je rovněž bezkofeinová náhražka kávy.

Tyto nápoje se dají vyrobit nejen z kořene čekanky obecné, ale i z čekanky listové, kterou ale v Evropě produkují hlavně speciální pěstírny v Belgii a Francii, protože na rozdíl od modře kvetoucí kolegyně se čekance listové tolik nedaří v "divočině". Čekanka listová má místo květu listovou růžici, tzv. puk, který se sbírá a používá se ve vybraných kuchyních nejčastěji do salátů, je ale možné jej i naplnit masem a bylinkami a zapéct. Čekankové puky jsou nejen lahodné, ale také bohaté na vitamíny A a K, kyselinu listovou a vlákninu.