Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Kedlubny jsou skvělou zeleninou, nejchutnější jsou mladé a křehké. Ale také už vám místo takových vyrostly dřevnaté, tuhé a chuťově nevalné kousky? Některé nezdary má na svědomí počasí, ale leccos můžeme ovlivnit. Máme pro vás několik tipů.

Kedlubny se řadí mezi košťálovou zeleninu, jsou velmi zdravé a plné důležitých živin. Mezi košťálovinami jsou jedinečné tím, že jsou výborné zasyrova. Stačí je pouze okrájet a můžeme se do nich pustit. Díky lahodné chuti je milují i děti - kedlubny stačí nakrájet na plátky a chutná svačinka je hotová. Pro starší z kedluben naopak uvaříme třeba kedlubnové zelí.

Časté chyby při pěstování kedluben

Poradíme, na co si dát při péči o kedlubny pozor, a řekneme si, v čem nejčastěji chybujeme.

  1. Chladné počasí kedlubnám nedělá dobře: Nejchutnější kedlubny vypěstujeme na jaře ve fóliovníku nebo skleníku. Antonín Dolejší ve své knize Zelenina na zahrádce uvádí: "Kedlubny jsou na rozdíl od jiných košťálovin velmi citlivé na prudký a větší pokles teplot. Zvláště rychlené kedlubny při opakujícím se nachladnutí jarovizují a vybíhají do květu, aniž by vytvořily bulvu. Modré odrůdy jsou k vybíhání náchylnější. Krátkodobý pokles teploty až k bodu mrazu však sazenicím neuškodí."
  2. Nevýživná půda: Kedlubny patří mezi rostliny, které potřebují dostatek živin v půdě. Stanoviště doplníme kompostem, případně ještě NPK nebo Cereritem. Přímé hnojení čerstvým chlévským hnojem není vhodné.
  3. Příliš hustá výsadba: Sazenice kedluben jsou sice malé, ale v dobrých podmínkách brzy vyrostou. Mezi rostlinami ponecháme dostatek prostoru, který lze využít tak, že kedlubny vysazujeme střídavě s hlávkovým salátem - salát se sklízí dříve a uvolní prostor pro kedlubny. Mezi kedlubnami by měl být spon alespoň 25x25 cm, mezi velkými odrůdami (gigant) i větší.
  4. Odkryté záhony: Kedlubnám se výborně daří v krytých prostorách (skleník, fóliovník), ale pokud je potřebujeme dát do volné půdy, tak je přikryjeme netkanou bílou textilií - bude se jim dařit výrazně lépe než bez přikrytí. Jejich teplotní pohoda bude příznivější a růst rychlejší, což je žádoucí. 
  5. Nedostatek vláhy: Kedlubny potřebují pravidelnou a dostatečnou zálivku. Při nedostatku vláhy brzy dřevnatí. Naopak při teplém počasí a dostatku vláhy velmi rychle rostou a jejich chuť je pak výtečná. I v této situaci se při venkovní výsadbě skvěle uplatní bílá netkaná textilie - snižuje odpařování a umožňuje zalévání. Tip: K dřevnatění jsou méně náchylné modré odrůdy kedluben.
  6. Nepravidelné zavlažování: Kedlubny jsou po přílišném zalití v nepravidelných intervalech náchylné k praskání. Takové kusy co nejdříve sklidíme, protože v prasklinách brzy vznikají houbové choroby a bulvy jsou znehodnocené.
  7. Příliš hluboká výsadba: Kedlubny vysazujeme přibližně stejně hluboko, jako rostly sazenice. Dáváme pozor, abychom nepřihrnuli zeminou části rostlin, kde se tvoří bulvičky.
  8. Zanedbané záhony: Záhony je potřeba kypřit a odplevelovat, stejně jako při pěstování další zeleniny.
  9. Slimáci a jiní škůdci: Určitou ochranu představuje bílá netkaná textilie (např. před bělásky), ale slimáky musíme sbírat nebo jiným způsobem likvidovat, aby rostlinám neškodili.
  10. Zanedbaná sklizeň: Kedlubny je potřeba sklidit v té správné velikosti, dokud mají výbornou chuť. Když je sklidíme předčasně, tak si sice pochutnáme, ale kedlubny stihnou narůst jen málo. Naopak pozdě sklizené kedlubny začínají často dřevnatět a praskat, chuť již není tak dobrá. 

Sklizené kedlubny co nejdříve spotřebujeme. Přebytek můžeme mrazit do polévkových směsí nebo zpracovat např. na kedlubnové zelí.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přidat komentář

Další tipy a triky