Piškotová buchta jako z vietnamské večerky: Domácí chutná mnohem lépe než kupovaná

Zákusek od Vietnamců

Zákusku známého jako jiggly castella cake, jste si určitě všimli ve vietnamských obchodech. Mívá obvykle tvar kostky, ale můžete se setkat i verzí trojúhelníkovou, která trochu připomíná sendviče. Právě v těchto obchodech jej seženete pod názvem Ranli Shougong. 

Tento speciální piškotový moučník pochází z Tchaj-wanu, úplně tak jednoznačné to ale s jeho původem není. Ačkoli se k nám dováží převážně z této asijské země a v ní se řadí k nejoblíbenějším místním moučníkům, zásluhy za jeho vynalezení si nárokují i Japonci. I pro ně je tradičním zákuskem, hlavně je považován za typickou specialitu města Nagasaki, kde se podává se zeleným čajem. 

Z Portugalska do Asie

Usuzuje se, že do Japonska jej dovezli portugalští mořeplavci, a to již v 16. století. To právě vysvětluje pro pro asijskou kuchyni netradiční název castella. V Portugalsku ovšem podobný dezert pečou dodnes také a říkají mu Pão de Ló. Předností moučníku byla dlouhá trvanlivost, díky níž přežil i dlouhou několikaměsíční cestu na moři.

V Japonsku pak koláč lehce upravili, aby víc odpovídal japonským chutím, třeba tak, že do něj začali přidávat sirup mizuame - speciální husté a lepkavé sladidlo, které vzniká přeměnou škrobu na cukry, připomíná med a používá se do japonských dezertů wagashi, aby jim dodalo lesk. 

Pružný a nadýchaný

Právě z Japonska se koláč zřejmě dostal dostal na Tchaj-wan, kde recept trochu upravili, třeba tak, že začali zákusek péct ve vodní lázni, což zajistí tu správnou lehce gumovitou konzistenci. Tchajwanská varianta se oproti té japonské, jež je hutnější, peče i z jiného druhu mouky – speciální jemnější dortové. Právě to dává tchajwanské castelle její charakteristickou chvějivou, pružnou a nadýchanou texturu, díky níž víc připomíná suflé. 

Recept na pravý castella cake

V základní verzi má moučník žlutou barvu a vanilkovou příchuť, existují však i castelly čokoládové, s příchutí zeleného čaje, hnědého cukru nebo jahod. Samotný moučník se podobně jako piškot připravuje z poměrně jednoduchého těsta, na které kromě mouky potřebujete jen vajíčka, olej, mléko a cukr. Trik spočívá ve správném způsobu přípravy, zejména právě v pečení ve vodní lázni. 

I když dnes moučník seženete poměrně snadno, jeho nevýhodou je spousta aditiv, která zajišťují ještě delší trvanlivost. Když si ale připravíte domácí verzi, víte přesně, co jste do ní dali, a můžete si být jisti, že i její chuť bude mnohem lepší. 

Budete potřebovat: 5 vajec, 75 g hladké mouky, 70 ml mléka, 60 ml oleje, 55 g moučkového cukru, 20 g vanilkového cukru a 1 špetka soli. 

1. Bílky vyšlehejte s moučkovým a vanilkovým cukrem do jemného, lesklého sněhu s měkkými až středními špičkami. Odložte stranou.

2. Mléko s olejem zahřejte na cca 60–65 °C. Směs má být teplá, ne horká. Tuto směs smíchejte s prosátou moukou a solí, metličkou vytvořte hladký, hedvábný základ. Do mírně zchladlé směsi postupně vmíchejte žloutky, jeden po druhém, až vznikne hladké a lesklé těsto.

3. Do těsta nejdříve vmíchejte třetinu sněhu, klidně metličkou, aby se těsto odlehčilo. Zbytek sněhu už zapracujte opatrně stěrkou jemnými tahy odspodu nahoru. Hotovou směs nalijte do připravené formy. Formu vložte do hlubšího plechu a zalijte horkou vodou přibližně do poloviny výšky formy.
4. Pečte ve vodní lázni při 160 °C přibližně 40 minut. Dort je hotový, když je povrch světle zlatý, na dotek pružný a střed se jemně chvěje. Během prvních 30 minut troubu nikdy neotvírejte!
5. Troubu vypněte, lehce pootevřete dvířka a moučník nechte ještě cca 15 minut uvnitř. Poté jej vyndejte, opatrně vyklopte a stáhněte z něj pečicí papír.

Zdroje informací: Wikipedia.org, Twoplaidaprons.com, Puratos.com