Cukrář Josef Maršálek: Ve StarDance budu žít každou minutu, jako by měla být poslední. Na záhul jsem zvyklý

Josefe, veřejnost vás vnímá převážně jako cukráře, nedávno jste ale v pořadu Buchty po ránu mezi řečí prohodil, že máte výuční list i jako kuchař. Nyní tedy budete i „profesionální“ tanečník?

Já jsem se s tím, že jsem i kuchař, nikdy netajil. Realitou dokonce je, že kuchařský výuční list jsem měl ještě před cukrářským. A na profesionálního tanečníka si určitě nehraju a hrát nebudu. Držím se hesla, ševče drž se svého kopyta. Je to příležitost a mě vždycky zajímá, co je za zavřenými dveřmi. Přišlo si to ke mně samo, jsem hlava otevřená. Co se má stát, to se stane.

Kde nastal zlom, že nakonec budete patrně zářící hvězdou StarDance? Původně jste přeci nabídku tancovat striktně odmítl.

No, hvězdou, nevím (smích). Necítím se tak. Když jsem v květnu před dvěma lety řekl ne, začaly se ke mně dostávat zprávy od kolegů z médií, od nichž vím, že by dali cokoliv, kdyby se takového natáčení mohli zúčastnit. Při posledních dvou řadách jsem byl hostem přímého přenosu z finále a musím říct, že ten zážitek je zkrátka dechberoucí. Asi jsem si ani neuvědomil, jak moc krásný projekt to je. Proto jsem nabídku účasti přijal, ale nemám žádná očekávání. Jdu do toho a budu žít každou minutu, jako kdyby to měla být poslední (úsměv).

Máte nějaké taneční zkušenosti, nebo jste nepopsaný list? 

Je to čtvrt století, co jsem absolvoval v rámci studia na gymnáziu v Hranicích taneční u pana Tumpacha. Nevnímám to ovšem jako žádnou výhodu, možná právě naopak. Když jsem sledoval pohyby a kroky tanečníků v televizi, a vzpomněl si na ty, které jsme se učili, tak jsou to pro mě dvě různé španělská vesnice. Uvidíme, těším se a zajímá mě, co si o tom budeme říkat až StarDance na konci prosince skončí. Jsem velmi zvědav.

Reagovalo stejně i vaše okolí, nebo se našel někdo, kdo by vás od účasti ve StarDance zrazoval?

Nemůžu říct, že by někdo takový byl. Je ovšem pravda, že jsem to nikomu neříkal (smích). Všehovšudy to věděli mí tři nejbližší lidé a ti mě všichni podpořili. Neptal jsem se na jiné názory, dělám to málokdy. A když už se ptám, tak se ptám lidí, kterých si velmi vážím a ptám se těch, kteří toho v daném oboru mnoho dokázali a vědí daleko víc než já. Myslím si, že od nich je názor fundovaný, a ne pocitový. U tohoto projektu jsem se ale neptal nikoho na nic.

Účast v tak náročné soutěži je nejen výzva, ale především tvrdá práce na trénincích a tlak na perfektní výkon při vystoupení. Jste zvyklý pracovat v takovém stresu?

Takhle, vím, že v některých kuchyních a možná i v cukrárnách dokáže být pěkný stres a záhul. Já se tomu hystericky snažím vyvarovat a jsem přesvědčen, že správným managementem se to dá zvládat lépe. I když je StarDance soutěž taneční, je přece pro amatéry. Já si nehraji na žádného profesionálního tanečníka. Proto se těším nejen na své výkony, ale také na výkony svých kolegů. Určitě to pro nás všechny bude zajímavá a třeba i stmelující příležitost.

V kuchyni jste suverénní, jasně ukazujete, že vás nic nemůže překvapit. Jak to bude na tanečním parketu, zavládne strach či nervozitu nebo do toho půjdete se svým klasickým pozitivním naladěním?

To tak jenom vypadá (smích). Nezapomeňte, že třeba Buchty po ránu jsou televizní formát a vy vidíte už sestříhaný výsledek. Za ním je spousta práce, příprav a není to vždycky jednoduché a takzvaná procházka růžovou zahradou. I při této činnosti je tlak na výkon a na rychlost. Například „Buchty“ jsme točili deset dnů v kuse po dvou dílech. Navíc pár dnů před Vánoci, mezi nimiž byly tři dny volna, ve kterých jsme s mým týmem pekli vánoční cukroví. Takže záhul je to všude. Nervozitu jistou cítím, ale ta je dána velikostí projektu a strašně nerad bych zkazil práci všech těch lidí, kteří na něm pracují. Půjdu do toho naplno, jinak bych tu příležitost nebral.

Budete muset hodně upravovat svůj standardní den? Jak vlastně vypadá „24 hodin cukráře“?

Naštěstí, díky tomu, že jsem na volné noze, nemám něco, čemu by se dalo říkat standardní den. Pokud mám kurzy v Praze, mívám je vždycky v bloku několika po sobě jdoucích dní, kdy se do Prahy nastěhuji a od rána do večera pracuji. Když pracuji na knížce, nebo připravuji fotografie pro magazíny, časopisy a jiná média, většinou zvládám dělat z domova, ze svého soukromí.

Stejně jste tedy patrně pracoval i na nových dvou knížkách, které vyjdou na podzim, že?

Přesně, právě jsem je obě dofotil. Jedna je společná s Terezkou Bebarovou a jmenuje se „Čas na pečení“ a druhá je velká autorská, ve stejném formátu, jako moje poslední kniha „Kynuté“.

Dobře, formát víme, ale nevíme, co to bude za knihu. Prozradíte nám to? 

Detaily si ještě nechávám pro sebe, aspoň to bude všechno napínavější. 

Necháme se tedy překvapit. Řekněte nám ale, jak vůbec tak vytížený člověk relaxuje?

Miluji práce na zahradě, taky odpočívání u bazénu, rád se podívám na dobrý film, vezmu dobrou knihu a zbožňuji cestování a poznávání cizích kultur a krajin. Nenudím se, vlastně, když už se o tom bavíme, rutinu nemám rád. Myslím, že je zabijákem kreativity.

Taneční soutěž však není to jediné, co máte do konce roku před sebou. Čemu se budete věnovat, mluví se o nějaké luxusní čokoládě?

Je to tak, jen zatím, stejně jako u knihy, nemohu prozradit víc podrobností. Vše se ovšem dozvíte na mých webových stránkách, kde o mně vlastně najdete téměř vše. Včetně seznamu všech kurzů, které zájemcům o prvotřídní pečení nabízím. Myslím, že si vybere každý, kdo by se chtěl naučit něco nového.

Co třeba?

Co se se mnou naučíte na kurzech? Například mandlové věnečky s pomerančovým krémem, jahodové indiánky, které proběhly již v pořadu Peče celá země, a byla to velká výzva, nebo výbornou meruňkovou bábovku s pistáciemi či italskou focacciu. Přijďte a uvidíte!

Náš tip: Připomeňte si Josefovy zásadní momenty z poslední doby i prostřednictvím naší fotogalerie

Fotogalerie - Maršálek - StarDance + TV

Dalších 16 fotek

Ukázat 19 fotografií