Co dnes uvařit?

Příjemný den všem.
magdalenka tu byla naposledy 17.9., tedy před měsícem - také doufám, že nemarodí.

tara23: Také ji hledám, snad se brzy ozve. Včera jsem chtěla už psát soukromý vzkaz.A taky hospodyni postrádám, naposled jsme spolu mluvili přes soukromý vzkaz,kolem velikonoc a na můj poslední vzkaz neodpověděla.

Jana Pá: Jani ahojky,jen doufám,že né k Vám,že Vy jste v rámci možností v pořádku

Hezký dendnes jsem byla na vyšetření a tak jsme si zašli na oběd do restaurace byla krkovička na houbách s bramborem

já u nás nic ,jedou jen hasiči a sanitky

Hezký den, dneska nevařím, mám ještě houbovku. Manžel jel nakoupit, tak si pro sebe něco koupí.
Ale dělá mi starost magdalenka. Je to aspon měsíc co tady nebyla. Naposled snad říkala, že jede na dovču. Snad se brzy přihlásí

MarcelaPa: hledala jsem rcp na Tvé ovoce pod pokličkou, ale nenašla - o co se jedná? Snad rozvařené ovoce nebo kompot pod nějakým těstem na způsob Tarte Tatin?

hazel: Stáni líbí se mi jak všem chutná Česká kuchyně. A ty musíš mít taky radost. Mi řekne dcera každou chvíli " Mami vař Česky ".
Ten švestkový koláč máš parádní, ten bych si dala i já, žádné kraje

Dobry den,
dnes varim kureci polevku a budu delat zapekany kvetak. Zbytek svestkoveho kolace ke kave.
Kolacky vsem chutnali , nejvice s tvarohem. Ja jsem jich udelala malo a tak nekteri ani neochutnali a divili se ze jsou jiz pryc Na jablkovy zavin je vzdy nejvice uchazecu. Tentokrat ho pekl syn a po nem se jen zaprasilo

Dobré odpoledne, my jsme včera dojedli falešně španělské ptáčky, tentokrát s knedlíkem. Dnes bylo ovoce pod pokličkou a udělala jsem zázvorovou limonádu.

Tak u mne na poslední chvíli změna plánu a místo hub byl kousek kapříka, který jsem si nechala stranou, když jsem většinu dávala do mrazáku, aby byl na vánoce, pokud už nebude čerstvější.

Nadja: babička mi řekla, že dřív se nemám vracet domů. Ale oni se našli nějací místní kluci, co místo mámě pomáhali mě

tara23: Věrko, to snad každý česáč někdy plachtil - obsah koše pěkně na plachtu, přebrat a pak teprve na míru. Ale to k tomu patřilo. Byla jsi dobrá, když jsi udělala 6 věrtelů. My obvykle mívali 4, občas se zadařilo a bylo jich i 5.

tara23: u nás se dost používal univerzální "stolní" olej, neb jiný nebyl. Máslo bývalo na chleba a na přímé maštění, jinak na pečení nějaký umělý tuk - výběr moc nebyl (dle hesla "Sana, rodná sestra másla").
V nedávných letech jsem také používala rostlinné tuky jako Perlu apod. Teď už zase jen máslo, sádlo na smažení i občas na chleba, jen na pečení tuk Zlatá Haná s přidáním kousku másla. Olej mám doma vždycky - pro případ, že dojde sádlo a do proslulé olejové bábovky. Kupuji obvykle řepkový. Ze slunečnicového jsem jednou dělala majonézu a byla hořká, tak už se mu vyhýbám. Olivový mi nechutná.
Jahodovými knedlíky mi děláš chutě - mňam.

Nadja: Nadi máme stejné vzpomínky. Můj děda byl každý rok u pražské ekonomické školy. Jeden rok, se začalo česat nějak později, tak jsem z místníma nechodila, ale chodila za dědou. Když jsem holkám řekla, kdo je u míry, posílaly mi sypat
Děda byl nekompromisní, " Máš to samé lupení, sbal si to a jdi ". To byly časy a ty večery.
Když jsem česala, tak jsem měla od babičky nakázáno 6 věrtelů . Každý rok jsem se na chmel těšila.
Byla jsem tam i v 68, když přijeli Rusáci a plížili jsme se na chmelnici namáčknuté na baráky.
Tam jezdili po karlovarce do Prahy

tara23: jé Kněževes - tam jsem byla na chmelu! My to tehdy nebrali jako práci, ale spíš jako zábavu a legrace jsme si užili ....., zvláště když nám při strhávání štok spadl na hlavu a nemohli jsme se z něj vymotat. A když jsme šištice přesypávali z koše do věrtelu, tak pěkně načechrávat, aby ho bylo víc ..... A vzpomínám si, jak jedna "ziskuchtivá" kamarádka se vsadila, že za několik věrtelů překousne housenku - tak kluci nelenili a hledali, až našli takovou pořádně vypasenou a chlupatou a pak se konal velký rituál oplachování v čaji (voda nebyla) a příprava na akci, hlavně psychická. A když ji překousla, tak jsme jí museli nasypávat svůj pracně natrhaný chmel do jejího koše. To byly časy ........
A hrášek také u nás JZĎáci pár let pěstovali, ale pak přešli na pelušku. Ta sice byla nahořklá, ale zvykli jsme si, když nebylo nic lepšího. A představ si, že jsem letos u silnice objevila pole s hráškem, tak jsem Petra vyhnala na polní pych - vůbec se mu nechtělo, ale když jsem mu řekla, že si tam dojdu sama (o berlích), tak se slitoval a přinesl mi ho plnou kapsu. To jsem se úplně vrátila do dětství. A za týden bylo po hrášku - zaorali ho jako zelené hnojení.