Jak se starat o lilek. Tato teplomilná rostlina si získává stále více pěstitelů

Rostliny lilku pěstujeme z předpěstované sadby, protože mají dlouhou vegetační dobu. Sazenice si buď sami předpěstujeme nebo koupíme. S výsevem semínek začínáme v první polovině března, asi o týden dříve než vyséváme semínka rajčat, a vypěstované sazenice vysazujeme buď už koncem dubna do krytých prostor (skleník, fóliovník) nebo až v druhé polovině května do volné půdy. Ve své domovině jsou lilky vytrvalé rostliny, v našich podmínkách je pěstujeme jako jednoleté.

Jak se starat o lilek

Lilky většina z nás zná jen takové, jaké se prodávají v obchodech - tedy tmavofialové, ale zajímavých odrůd vhodných k pěstování je daleko více. Lilky jsou vyšlechtěné do různých tvarů (především vejčitých, protáhlých i zakulacených) a barev (fialová, bílá, zelená, oranžová, žíhaná). Víte, jakou péči lilky potřebují?

1. Především si vybereme odrůdu, která se hodí do oblasti, ve které žijeme. Lilky jsou sice rostliny na teplotu velmi citlivé, ale některé odrůdy lépe snáší i chladnější podmínky. Důležitá je také časnost dozrávání plodů.
2. Lilek potřebuje osluněné a chráněné stanoviště, výživnou půdu a vydatnou i pravidelnou zálivku. V chladnějších oblastech ho pěstujeme ve skleníku nebo fóliovníku. Skvělou alternativou pro pěstování jsou vyvýšené záhony. Rostliny lze pěstovat i ve velkých nádobách - je potřeba počítat s každodenní vydatnou zálivkou.
3. Do fóliovníku sazenice vysazujeme již koncem dubna, ale do volné půdy až v druhé polovině května. Není třeba spěchat, sazeničky vše po oteplení doženou a rychle porostou. Můžeme pod ně dát černou textilii nebo fólii, aby se půda v jejich okolí lépe prohřívala.
4. Mezi sazenicemi ponecháme nejméně 50 cm (v závislosti na konkrétní odrůdě), aby byl porost vzdušný a rostliny měly prostor k růstu. 
5. Rostliny pravidelně zaléváme (hlavně v období květu a tvorby plodů), jejich okolí také kypříme a odplevelujeme. Mulčování slámou chrání okolí rostlin před zbytečným odpařováním vláhy i před růstem plevelů. 
6. Rostliny potřebují výživnou půdu. V průběhu sezóny je přihnojujeme. Vhodný je také výživný výluh z kopřiv (jednou za dva týdny).
7. Rostlinám poskytneme oporu a pěstujeme je obvykle na 3–4 hlavní výhony. Výhonky (zálistky), které se tvoří nad listy, vyštipujeme podobně jako u rajčat. Většinou odstraníme také nejspodnější listy, které žloutnou a bývají náchylné na houbové choroby.
8. Lilky patří mezi samosprašné rostliny, proto nemusíme řešit opylování. Přesto rostlinám v krytých prostorách prospěje kvůli pohybu pylu občas zatřást kvetoucími rostlinami (podobně, jako to děláme u paprik).
9. Rostlina je příbuzná nejen rajčat, ale také brambor, a s těmi má dokonce stejného škůdce - mandelinku bramborovou. Tyto brouky je potřeba v případě výskytu z lilků sbírat. 
10. Plody sklízíme včas, nejchutnější jsou mladé, krásně lesklé a pevné. Nenecháme je zbytečně přerůstat, jejich vnitřek pak houbovatí a semínka hnědnou a hořknou. Plody sklízíme obvykle od července a poslední sběr uděláme před příchodem mrazíků. Plody některých odrůd se mohou sklízet velmi brzy po výsadbě rostlin (např. Kvapík od Permasemínek). 
11. Plody co nejdříve spotřebujeme, zavaříme nebo zmrazíme. Volně položené nemají dlouhou trvanlivost a brzy se kazí. Konzumovat můžeme i slupku. Někdy se plátky lilku nechávají před použitím vypotit.
12. Před příchodem mrazíků celé rostliny zlikvidujeme a plody sklidíme. Mráz by je poškodil, stejně jako další plodovou zeleninu.  

Lilek je výbornou surovinou do kuchyně. Můžeme ho péct, smažit i grilovat. Je také součástí tradiční balkánské musaky. 

Lilek si můžete také zapéct podle následujícího receptu: