Jaro přeje houbařům: V lesích a na loukách už rostou májovky a smrže

Jarní houby okolo nás

Houby se v přírodě vyskytují v různých formách po celý rok. Nás ale nejvíc zajímají ty, které jsou jedlé. V našich českých luzích a hájích se už nyní objevuje hned několik jedlých hub, vedle nich ale bohužel i některé nejedlé nebo přímo jedovaté. Pokud chcete vyrazit do lesa, měli byste bezpečně poznat, co vlastně sbíráte.

Sběr hub u nás není omezen, vždy byste je ale měli sbírat pouze pro vlastní potřebu. Důležité je vybírat jen zdravé a nepoškozené plodnice a vyhýbat se sběru na místech v blízkosti silnic či průmyslových zón.

Májovky do omáček

Některé druhy hub se objevují jíž v dubnu a v květnu. Právě nyní tak můžete na loukách najít čirůvku májovku – jedlou a chutnou houba, kterou milovníci hub s oblibou vyhledávají. Poznáte ji podle bílého, bělavě krémového nebo světle okrového klobouku s okrajem zatočeným dovnitř, s velmi hustými lupeny, vláknitým bělavým třeněm a výraznou moučnou vůní dužniny.

Její jedlá příbuzná je čirůvka kosatcová, která ale na rozdíl od májovky vyrůstá až na podzim. Výrazně voní po kosatcích. Další jedlou příbuznou je čirůvka zamlžená, která je také jedlá, ale její plodnice spíše páchnou.

Z májovek se dají připravit vynikající bílé omáčky. Výborné jsou rovněž ve volském oku nebo jen tak podušené na másle s kmínem. Můžete je přidávat také do polévek.

POZOR: Podobnou houbou jako májovka je závojenka olovová, která je stejně jako vláknice začervenalá prudce jedovatá. Závojenka ale vyrůstá obvykle až v červenci a její lupeny jsou krémově nažloutlé, později až lososově narůžovělé. Vláknici poznáte podle načervenalého klobouku i třeně, což májovka nikdy nemá.

A jak si májovky vychutnat? Třeba se smetanou podávané na toastu.

Na májovky na toastu budete potřebovat: 400–500 g čerstvých májovek, 1–2 lžíce oleje, 1 lžíci másla, 2 menší šalotky, sůl a pepř podle chuti, 200 ml smetany, 4–8 plátků toustového chleba.

Jak na to?

1. Nakrájené májovky opečte na troše oleje dozlatova, přidejte lžíci másla, šalotku, osolte, opepřete a orestujte.
2. Zjemněte smetanou a nechte zhoustnout. Podávejte na křupavém toastu.

Delikatesa jménem smrž

Kromě májovek lze v lesích najít i smrže. Hned na úvod je třeba říct, že kdo najde smrže obecného nebo smrže šedočerného, měl skutečné štěstí. Smrže patří k nejcennějším houbám u nás a jejich cena může snadno přesáhnout i tisíc korun za kilogram.

Smrže se od tradičních hub s kloboukem a třeněm (nohou) liší zejména tím, že jsou duté a jejich třeň přechází do zvrásněného, žebrovitého a kuželovitého tvaru. Jejich plodnice připomíná včelí plástev. Smrž má příjemnou, nenápadnou vůni i chuť. Znalci tvrdí, že jejich chuť je mírně kořenitá, masitá a se spoustou umami. 

Smrže bývají připravovány zejména k masu, vynikající jsou v polévkách, výborně chutnají s chřestem a v mnoha dalších úpravách. Větší plodnice smržů se dají použít k nadívání. Jako u ostatních hub jsou skvělé také podušené na pánvi s tymiánem.

POZOR: Smrž se dá nejčastěji zaměnit za jedovatého ucháče obecného. Ucháč má však klobouk mozkovitě zprohýbaný, lalokovitý a uvnitř komůrkatý.

Jak na to:

1. Na pánvi s máslem a šalotkou opečte rozkrojené smrže.
2. Zalijte silným masovým vývarem a svařte na minimum objemu.
3. Odstavte a vmíchejte ještě lžíci studeného másla. Podávejte s pečivem.

Náš tip: Z májovek i smržů můžete podle našeho videoreceptu připravit také houby na kyselo se smetanou.

Zdroje informací: Houby.naturatlas.cz, Myko.cz