KVÍZ: Jak poznat jedlé hřiby. Barva klobouku ani modrání nestačí

Co můžete najít v lese?

Naše lesy skrývají doslova přírodní bohatství v podobě obrovského množství nejrůznějších hub. Jsou mezi nimi jedlé, ale i nejedlé a jedovaté. Sběr hub je proto podmíněný jednou důležitou věcí – bezpečně houby poznat. Nemusí z vás být erudovaný mykolog a ani není potřeba, abyste poznali na kilometr čechratku podvinutou od ryzce kravského, ale základní znalosti jsou na místě. 

Splést si totiž hřib smrkový s hřibem satanem není něco, po čem byste toužili. Jeden z nich je jedlý a druhý je jedovatý. Problém navíc je v tom, že spousta hřibovitých hub patří do skupiny modrajících, a u tohoto efektu se mnoho nezkušených houbařů domnívá, že je znakem jedlosti. Není tomu tak, a právě proto byste měli mít na paměti, že „všechny houby jsou jedlé, ale některé jen jednou“.

Rourky pod kloboukem nejsou vždy jediným vodítkem

Jedlé hřibovité houby se nedají bezpečně určit podle jediné vlastnosti, například podle barvy klobouku nebo toho, zda po rozkrojení modrají. Typickým znakem hřibovitých hub je spodní strana klobouku tvořená rourkami a póry místo lupenů.

Při určování je důležité posuzovat celou kombinaci znaků, jako je vzhled klobouku, barva a velikost pórů, třeň, kresba na třeni, barva dužniny, její reakce na poranění, vůně i místo, kde houba roste. U některých druhů je důležitý také odstín pórů v různých vývojových fázích.

Pokud si nejste jisti, neměli byste houby sbírat, a už vůbec ne konzumovat jen proto, že vypadají jako hřiby. U méně známých druhů zkuste využít kvalitní atlas hub, radu zkušeného mykologa nebo místní mykologickou poradnu. Nejbezpečnější pravidlo zní: sbírat pouze houby, které člověk bezpečně pozná, a při sebemenší pochybnosti je nechat v lese. Jak jste na tom se znalostí hub, můžete otestovat v našem kvízu.

​