Na Dušičky se dříve pekly kosti svatých nebo caletky. Pečivem se obdarovávali koledníci i žebráci u hřbitova

Dušičky byly dříve plné zvyků

Na Dušičky je dnes zvykem chodit na hřbitov, zapálit svíčku zesnulým a zavzpomínat na své blízké. Dříve ale Památku zesnulých doprovázela řada zvyků, které už dnes neznáme. Lidé chodili v průvodech na hřbitovy, kde se zdobily hroby, a věřili, že se duše zemřelých mohou na chvíli vrátit zpět domů.

Aby našli cestu zpět, zapalovaly se svíčky nejen na hrobech, ale i doma. Na stole se nechávalo jídlo a pití a někde se do kamen házely kousky pokrmů, které měly nasytit duše zemřelých.

Pečivo dostávali chudí i děti

Jako každý svátek, i tento byl v minulosti spojený s jídlem. Peklo se pro celou rodinu, na koledu, ale i pro žebráky a pocestné. Každý kraj měl své vlastní zvyky i recepty. Někde se připravovalo sladké pečivo, jinde slané, plnilo se mákem, povidly nebo jinou náplní. Některé druhy se pekly, jiné smažily.

Naše prababičky si dávaly záležet i na vzhledu a vznikaly tak nejrůznější tvary. Dělaly malé bochánky, věnečky nebo prameny stočené do písmene S.

Pečivo si lidé s sebou brali na hřbitov pro žebráky, kteří tam postávali. Stejně jako o Velikonocích se i na Dušičky chodilo koledovat. Děti nejčastěji dostávaly rohlíky sypané mákem, kterým se říkalo všesvaté. Měly různé tvary a často se plnily mákem, povidly nebo tvarohem. 

Pekly se kosti, caletky i kruchovky

Některé názvy zní trochu tajemně až děsivě a dnes už si na ně jen těžko vzpomeneme. Například pečivo, kterému se kdysi říkalo kosti svatých. Název sice zní trochu morbidně, ale šlo o sladkou pochoutku z kynutého nebo křehkého těsta, které se vytvarovalo do podoby zkřížených kostí. Pro lepší chuť se mohlo přidat sušené ovoce.

Dalším tradičním pečivem byly caletky. Připomínaly dnešní škvarkové placky a připravovaly se z žitné mouky, které se někdy plnily nastrouhanou řepou. Na Třeboňsku se zase pekly rohlíky z bílé mouky pro rodinu, zatímco pro chudé se používala levnější, kruchová mouka. Oblíbené byly také takzvané kruchovky, kterým se říkalo i puliny nebo bandury. Šlo o rohlíky ze speciální žitné mouky. 

Dušičkové pečivo ve světě

Vzpomínání na zesnulé není jen českou tradicí. Podobné zvyky najdeme i v jiných zemích. V Německu se tradičně pekly takzvané Seelen, což v překladu znamená duše. Šlo většinou o podlouhlé pečivo z kynutého těsta, kterým se stejně jako u nás obdarovávali chudí. V Rakousku zase pekli Allerheiligenstriezel, sladký kynutý pletenec, podobný naší vánočce. 

Mnohem bujnější oslavy známe z Mexika, kde se slaví Día de los Muertos. Ulice i oltáře hrají všemi barvami a zdobí je květiny. Chybět nesmí ani pan de muerto, doslova chléb mrtvých. Jde o sladké pečivo ochucené pomerančem a anýzem a zdobné kousky těsta připomínající kosti a malou kuličkou ve tvaru lebky. 

Tradice dušičkového pečiva se z českých domácností pomalu vytratila. Dnes se s ním setkáme třeba na regionálních slavnostech nebo u lidí, kteří staré tradice oživují. 

Jak si připravit dušičkové pečivo, zjistíte z naší fotogalerie. 

Fotogalerie - Dušičky a tradiční dušičkové pečivo

Další 3 fotky

Ukázat 6 fotografií