Jak Napoleon živil své vojáky? Museli si vystačit s přídělem tvrdých sucharů, octem a pálenkou

Základem byl trvanlivý chleba

V době svého největšího rozkvětu vládl Napoleon Bonaparte více než 90 milionům lidí a ovládal velkou část Evropy. Nic z toho by však nebylo možné bez jeho La Grande Armée, tedy Velké armády. V jejích řadách byli nejen Francouzi, ale Italové, Poláci, Španělé a Holanďané.

Příděly jídla v La Grande Armée byly podobné jako v jiných armádách té doby. Velký důraz se kladl na příjem sacharidů, které byly doplněny omezeným množstvím masa a zeleniny, pálenkami a často i octem.

Chléb, zelenina i kurděje

Napoleon požadoval pro svou armádu příděl chleba 24 uncí (640 g) na muže a den. I když to může znít velkoryse, většinu tohoto přídělu tvořil tvrdý chléb, někdy známý jako lodní suchar. Tento dvakrát pečený chléb měl trvanlivost nejméně rok, ale vojáci jím opovrhovali nejen pro jeho odpornou chuť, ale také proto, že si na něm rádi pochutnávali hraboši (tedy hlavně myši) a hmyz.

Každý muž měl dostávat denně dvě unce (56 g) fazolí nebo hrachu, což bylo možné doplnit jednou uncí (28 g) rýže.

Sehnat zeleninu bylo zřejmě tak obtížné, že se každý muž denně fasoval půl žejdlíku (přibližně ¼ šálku) octa. To ve snaze odvrátit jednu z nejznámějších vojenských a námořních nemocí v historii – kurděje! Ocet se míchal s vodou, podobně ho jako prevenci kurdějí konzumovali už Římané o několik tisíciletí dříve.

Přesolené maso

Maso bylo často silně solené, protože obstarat čerstvé maso pro statisícovou armádu bylo nemožné. Nejčastěji se v té době konzumovalo solené hovězí a vepřové maso, a to v množství ½ libry (226 g) na muže a den, a kvůli časté extrémní slanosti se obvykle dusilo v polévce.

Často se přidávaly hovězí dršťky na zjemnění nebo zahuštění polévky, ale když i ty došly, smíchala se mouka, voda a sůl a vytvořily se malé „knedlíčky“, které se pomalu vařily v polévce.

Brandy pro lepší morálku

Kromě výše zmíněné kombinace octa a vody, která měla zabránit kurdějím, dostával každý muž denně také jeden gill (přibližně ½ šálku) brandy. Dělalo se to hlavně proto, aby se udržovala morálka mužů v bídných a strašlivých podmínkách, ve kterých se často nacházeli; ale v nouzi se dala použít například i na ošetření ran.

Shánění jídla a první konzervy

Většinu čerstvých potravin dodávaných Grande Armée musely v době, kdy se armáda nacházela v dané oblasti, dodávat místní farmy, které se často bránily krmit okupační vojska. Proto vojáci lovili zvěř a ryby, nebo jednoduše rabovali v místních vesnicích a městech v blízkosti tábora armády.

Napoleon se snažil vyřešit problém se zásobováním potravinami a nabídl v roce 1795 odměnu 12 000 franků tomu, kdo vynalezne nový způsob konzervace potravin. O cenu se přihlásil až v roce 1815 muž jménem Nicolas François Appert, který je autorem metody vaření a uzavírání potravin do vzduchotěsných skleněných nádob. Tyto sterilní uzavřené nádoby byly prvním známým způsobem konzervování potravin v historii a proces konzervování se prakticky nezměnil dodnes.

Zdroje informací:

shannonselin.com: What did Napoleon like to eat and drink?

medium.com: Food That Conquered The World: Napoleon’s Grande Armée