Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Někdy stačí odříznout kraje...
Zdroj: Unsplash

Občas se stane, že nakrájíte okurku a místo svěží chuti vás překvapí výrazná hořkost. Takový plod pak dokáže zkazit celé jídlo. Poradíme, kdy okurku ještě zachránit a kdy už byste jeho konzumací zbytečně hazardovali se zdravím.

Kde se bere nepříjemná chuť

Výrazná hořkost u okurek není jen drobná vada na kráse. Může být totiž neklamnou známkou vyššího obsahu látek, jimž odborníci říkají cucurbitaciny. Ty se zcela přirozeně vyskytují v rostlinách z čeledi tykvovitých, do níž kromě oblíbených okurek patří i cukety, dýně nebo melouny. Běžné jedlé odrůdy jich sice obvykle obsahují naprosté minimum, za určitých podmínek se ovšem jejich koncentrace dokáže nepříjemně zvýšit.

Hlavním viníkem je stres

Nejčastějším spouštěčem bývá stres, kterému je rostlina během růstu vystavena. Okurky začínají hořknout zejména tehdy, když trpí nepravidelnou zálivkou, dlouhotrvajícím suchem, nebo naopak velkým horkem či náhlými výkyvy teplot.

Nedostatečná výživa hraje v tomto procesu rovněž svou roli. Nežádoucí pachuť u jinak hezkých okurek se pak nejčastěji hromadí těsně pod slupkou a u konce se stopkou. Právě proto často pomůže plod důkladně oloupat a tmavší stopkový konec odříznout. Tato záchranná akce má ale smysl jen tehdy, kdy je chuť pouze lehce nahořklá.

Kdy už zeleninu rozhodně nejíst

Jakmile po prvním ochutnání ucítíte silnou hořkost, raději další konzumaci neriskujte. Toxikologická centra důrazně doporučují u všech podezřele hořkých okurek, cuket i dýní je okamžitě přestat jíst a plod vyhodit.

Vysoký obsah zmíněných látek totiž dokáže nepříjemně podráždit trávicí trakt a přivodit bolesti břicha, nevolnost nebo zažívací potíže. Ačkoliv je u kulturních odrůd tvorba těchto látek šlechtěním potlačena, stresový faktor ji může u rostliny snadno probudit k životu.

Pozor na úrodu ze zahrádky

Velkou obezřetnost věnujte především domácím plodinám, kouskům vyrostlým třeba samovolně na kompostu nebo plodům ze semen nejasného původu. U tykvovitých rostlin snadno dochází k nechtěnému křížení s okrasnými či divokými příbuznými.

Tato zelenina sice na první pohled vypadá naprosto ukázkově, ale její chuť vás zklame. Prevencí hořkosti bývá především pečlivá a pravidelná zálivka, mulčování a včasná sklizeň dříve, než plody přerostou.

Nakládané okurky jsou oblíbená česká klasika a recepty se v rodinách často předávají po generace. Základem je vybírat menší a tvrdší okurky, které je potřeba důkladně zbavit všech nečistot. Dalším… Podívejte se na všechny okurky.

Záchrana se ne vždy vyplatí

Jednoduché pravidlo pro každou kuchyni zní naprosto jasně. Zlehka nahořklou okurku zkuste oloupat, odřízněte konec u stopky a znovu malý kousek ochutnejte. Zůstává-li chuť i nadále trpká, bez milosti se s ní rozlučte. Silně zhořklou okurku už nikdy nezachráníte solí, octem, poctivým jogurtem ani čerstvým koprem.

Možná by se pachuť v zálivce trochu ztratila, ale případné zdravotní potíže za to nestojí. Na talíři si raději vychutnávejte jen zeleninu, která je dokonale svěží, křupavá a jemná. U výrazně hořké zeleniny se zbytečné riskování opravdu nevyplatí.

Náš tip: Máte rádi okurkový salát? Doveďte ho k dokonalosti pomocí našeho videoreceptu

 

Zdroje informací: Szu.gov.cz, Szpi.gov.cz, Bezpecnostpotravin.cz, Ct24.ceskatelevize.cz

Recepty k tomuto článku

Komentáře

]