Jedlík Winston Churchill miloval želví polévku a k snídani pil brandy. Dožil se devadesáti let

Premiér, kterému chutnalo

Jednou z mála nealkoholických tekutin, které Churchill zbožňoval, byla polévka. Před spaním dokázal sníst mísu studeného vývaru, i když se třeba zrovna vrátil z nějaké opulentní večeře. Oblíbil si polévky s jemnou krémovou texturou, jakou byla například želví polévka z plechovky, které se svého času daly v Británii běžně koupit v obchodě. Korpulentní státník pravidelně zakončoval večerní hostiny sýrovým talířem. Měl dokonce svého oblíbeného sýraře, o jehož živnosti tvrdil, že pravý „gentleman zkrátka nemůže nakupovat jinde než tam“. A co myslíte, že si vybíral? Anglické sýry? Ale vůbec ne. Churchillovi chuťově vyhovoval zejména švýcarský gruyère. Na rozdíl od čínských jídel, která rozhodně nebyla na seznamu jeho vyvolených (stejně jako pokrmy, které jakkoliv připomínaly Německo, třeba takový sauerkraut), si rád pochutnal na indickém kari.

Dezerty Churchilla nikdy příliš neoslovovaly. Jednu výjimku ale představoval dort k jeho sedmdesátým devátým narozeninám, který se servíroval v kabinetu na Downing Street. Vršek dortu totiž představovaly hřbety knih, které tento výrazný politik napsal v době, kdy nebyl zaneprázdněn válečnými povinnostmi.

Šampaňské a koktejly

Historie překypuje anekdotami o Churchillově pití. Možná vás právě teď napadlo, že člověk, který začíná den whisky nebo brandy, musí být pořádný násoska. Jenže je také doloženým faktem, že si Churchill své ranní skleničky ředil vodou. Mnozí historici rovněž uvádějí, že i přes zálibu v alkoholu byl ve skutečnosti zřídkakdy nametený. Jeden z nich, sir Davis Cannadi, ovšem ve svých historických publikacích zmiňuje konzervativního politika a šéfa britské státní kasy Raba Butlera, který se v roce 1955 zúčastnil v Downing Street opulentní večeře o osmi ohromných chodech. Přítomní je zalévali značným množstvím brandy a bylo jí prý tolik, že chudák Butler byl nucen si pár panáků tajně nalít do bot, aby odtamtud vůbec odešel po svých.

Největší Churchillovou slabostí bylo šampaňské. „Při úspěchu si je zasloužíš, při porážce potřebuješ,“ rád vtipkoval. O Churchillovi je dále známo, že ve svých chutích sázel hlavně na jednoduchost, nepotrpěl si na příliš složité kombinace ingrediencí. Nejspíš i proto se tvářil značně podezíravě vůči všemu, co byť vzdáleně připomínalo koktejl, takže si ho pravděpodobně nikdy nenechal připravit. Čert ví, co tedy v tomto případě vedlo Joea Gilmora, jednoho z nejstarších barmanů amerického baru The Savoy, nacházejícího se ve stejnojmenném londýnském hotelu, aby pro milovníka destilátů a bublinek vytvořil k jeho devadesátinám speciální míchaný drink, který obsahoval skotskou whisky, citronovou šťávu, sladký vermut a likér cointreau.

Nezbytný doutník

Když byl Winston Churchil na Kubě, zamiloval se do havanských doutníků. Po návratu do Londýna si zadal svoji první objednávku u prodejce na londýnské St. James's Street. Doutníky se tam stále prodávají a dotyčná objednávka je dodnes k nalezení v archivní účetní knize firmy.