Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Na Bílou sobotu končí půst! Upečte mazance, nabarvěte vajíčka a vymeťte dům
Zdroj: Pixabay, Kathas_Fotos

Bílá sobota bývala tradičně den příprav na Boží hod velikonoční. Uklízení, pečení a vaření nabíralo na obrátkách, pletly se pomlázky a barvila se vajíčka, aby bylo druhý den ráno všechno nachystáno. Připomeňte si s námi tradice našich předků a třeba si některé i sami vyzkoušíte.


Velká noc

Podle Etymologického slovníku je v českém prostředí název Velikonoc zřejmě odvozen od slovanských názvů Wielkanoc či Veľká noc, a jak už slovní spojení naznačují, právě v noci ze soboty na neděli se stalo něco mimořádného, velkého. Podle Bible Ježíš, který byl ve čtvrtek zrazen Jidášem, posléze v pátek ukřižován a bezprostředně po smrti z kříže sňat a uložen do hrobu, v noci ze soboty na neděli vstal z mrtvých. Celá sobota až do západu slunce je proto pro křesťany ještě dnem smutku, ticha, rozjímání. Nekonají se žádné mše, kostelům chybí typická výzdoba. To se ovšem mění hned po západu slunce, při velikonoční vigilii. Dle starodávného zvyku, vycházejícího z orientálního počítání času, začínal totiž kdysi nový den již po západu slunce předešlého dne. Proto se oslavy velkých svátků, včetně Velikonoc, konají již v předvečer. Oslava Ježíšova vzkříšení tedy začíná večer na Bílou sobotu slavnostní bohoslužbou. Název „bílá“ je zřejmě odvozen od bílé barvy křesťanského roucha. Křesťanům právě v sobotu končí dlouhé postní období. Oslava zmrtvýchvstání Krista se prolíná s pohanskými oslavami začátku jara. Křesťanské a lidové tradice se tak v průběhu let mísí. Ale především jsou Velikonoce symbolem nového života a naděje.

Příprava na Boží hod

Právě proto, že Velikonoce začínají již v sobotu večer, respektive v neděli ráno, musely hospodyňky všechno připravit předem. Na Bílou sobotu, jejíž název je odvozen buď ze zmíněného křestního roucha, anebo od slova „bílení“ ve smyslu uklízení, se tedy hodně uklízelo. Domov musel být čistý jako klícka. Podle lidových zvyků se dokonce měl dům vymetat novým koštětem.

Když bylo uklizeno, mohly se hospodyňky pustit do pečení. Zadělávalo se hlavně na mazance, které byly ovšem dříve slané a plnily se masem. Až od 18. století se pekl mazanec sladký a mazal se po upečení tvarohem nebo medem. Pekly se ale také nejrůznější buchty, bochánky a chléb, a samozřejmě nesměl chybět velikonoční beránek, který symbolizoval Krista jako obětního beránka.

Nádivka aneb Hlavička

Bývala hlavním večerním chodem. Nádivka, které se říkalo také sekanina, sekanice nebo hlavička, byla směs sekaného masa, vajec, krupice nebo housek namáčená v mléce a čerstvých zelených bylin. Nádivka se obvykle pekla ve velkém množství, protože se počítalo s tím, že se bude jíst několik dní. Hlavička se jí říkalo proto, že dříve se do náplně přidávalo předem uvařené a obrané maso z telecí hlavy.

Vajíčka a pomlázka

Na Bílou sobotu pletli z vrbového proutí hoši pomlázky a hospodyňky vařily vajíčka, která se pak barvila načerveno. Jak ve své knize Abeceda Velikonoc píše historička Valburga Vavřinová, červená je totiž barvou krve, života a vzkříšení. Ve středověku byly Velikonoce dokonce nazývány krvavými svátky, na památku krve, kterou Ježíš prolil pro spásu lidstva. Červenými vajíčky se pak na Boží hod velikonoční lidé navzájem obdarovávají a svobodná děvčata potom v pondělí dávají vajíčka koledníkům. Uklizeným domem, nabarvenými vajíčky a napečenými mazanci a beránky byly přípravy dokonány a Velikonoce mohly začít.

Sdílet článek

Recepty k tomuto článku

Přečtěte si

Mohlo by vás zajímat

Související obsah